Není omyl jako omyl, a mýliti se je lidské

K napsání tohoto článku mě inspirovala pěkná úvaha naší vynikající blogerky paní Zdeňka Ortové o omylech, které se nám všem stávají často, a to jak ty milé, tak i ty nemilé.

Sstává se to občas každému člověku, tedy i mně, neboť jak se říká, mýliti se je lidské. A někdy se ještě u nás v N... přidává „je to lidský a není to vždycky“. Samozřejmě záleží na tom, jestli je to omyl na který brzy zapomeneme, anebo ho ještě s úsměvem dáváme občas „k dobru“ - anebo se jedná o omyl s hlubokými, až tragickými následky, jako když se stane někdy za jízdy řidiči automobilu, který namísto aby šlápl na brzdu, šlápne na plyn. To raději ani nerozebírat.

Já si občas vzpomínám na některé moje omyly z mládí. Do zaměstnání ve Zlíně jsem jako svobodná dojížděla vlakem z jihomoravské vesnice N... a přitom jsem musela třikrát přestupovat do jiného spoje. Celá jízda trvala tři a půl hodiny. Kdysi v sobotu jsem se cestou domů zmýlila, a v Mutěnicích jsem namísto do červeného motoráku směrem na Čejč nastoupila do vlaku jedoucího opačným směrem. Když jsem to ve vlaku zjistila vystoupila jsem na první zastávce, na malém venkovském nádražíčku a smutně jsem čekala s kufříkem na další spoj, který mě odveze nazpět. Najednou se přede mnou objevil nějaký venkovský hoch na červené motorce a nabídl se, že mě odveze zpět. Tak se také stalo, až na to, že mě neodvezl jen na předchozí železniční stanici, ale až na okraj naší vesnice. Poděkovala jsem mu, on se jen usmál a řekl že se rád projel, a odjel. Na tento omyl, i na tohoto hodného chlapce, který se mi ani nepředstavil, dodnes ráda a s díky vzpomínám.

A nakonec ještě jedna příhoda. To jsem kdysi jako mladá maminka byla v létě se svým asi tříletým synkem u babičky na venkově. Chlapec měl rád, jako pohádkový Budulínek, zadělávaný hrášek. Uvařila jsem mu ho, ale když jsem ho chtěla ochutit octem, zmýlila jsem se a namísto octem jsem ho ochutila lžičkou slivovice, která stála v komoře vedle v podobné láhvi. Chlape hrášek snědl a neříkal nic. Když jsem později jedla hrášek já a zjistila svůj omyl, ptám se : „Miri, jak ti chutnal hrášek?“. „Ňam, ňam , mami, bylo to doblé...“ Ach jo, teď vidíte, vážení, čím se člověk nevinnému dítěti nezavděčí... Naštěstí ani kvůli tomu mému omylu se můj syn alkoholikem nestal.