Mirko, dostal jsem z Vaseho clanku hlad

Hlad, anebo chuť? I to by mě potěšilo... Díky, Honzo.

Děkuji Vám Mirko za krásný článek, vzpomněl jsem si na všechny vůně a chutě a taky na práci, která byla složitější a náročnější než dnes, ale nikdo si nestěžoval. Hezký den přeji

Moc děkuji, Honzo. Zdá se mi, a je to pravda, že nejen my, ale celý svět je poslední dobou nějak "zpovykaný"... Ničeho si neváží... Nic jim není dost dobrý. Díky za příspěvek.

Díky, paní Ernestová.

Beleše...ty mě naučila moje moravská tchýně. Jsou jednoduché a moc dobré.

Dělám je někdy místo knedlíků k jídlům typu guláš.

Ty naše (moravské) beleše k masu ne, jsou sladké ? Dáváme na ně džem, někdy i povidla a tvaroh. Doma jsme je pekli na plotně, já je smažím na pánvi - na trošce oleje. Když se do těsta dají namísto vajec jen žloutky, jsou výborné. Díky zastavení, paní Marie.

Také pamatuji ze svého dětství, že se doma pekly buchty, vdolky, lívance, králíci byli kadou neděli a domácí zelí. Dnes i mladí lidé se vrací k domácímu vaření a pečení. Dcera pro svého 8letého s manželem také pečou doma chléb, dělají šťávy, ovocné marmelády, zkrátka co zahrada urodí. Dokonce si doma praží kávu. Zkrátka je to baví, ale každá holt jsme jiný. Já peču na litinovém plechu na sporáku bramborové placky, lívance i vdolky. Je to moc dobré.

Myslím, že je to dobře. Domácí ja domácí, ale chléb doma nepeču, máme u nás v menší samoobsluze chleby dobré. A koláče, nebo vánočku také někdy koupím... Ale peču ráda, když je to něco nového je to někdy i dobrodružství - jak to dopadne. Za půldruhé hodiny práce mi to stojí... Díky za reakci, paní Jitko. .

Hezké povídání...

Tak právě v důchodu jsem už vařit přestala, navarila jsem se celý život dost a dost, denně teplá jídla...

Já vařím, Naďo, asi víc než dřív. Manžel má rád teplé obědy - a domácí. V restauraci, nebo nějaké přivžené odněkud mu nechutnají... (A mně také ne). Díky za poznámku. Zdravím.