No to bylo pěkně napínavé...ale hezké povídání i foto

Díky, Naďo. Dobré ráno.

Mirko, takové nebezpečné vzpomínky jsou po letech pěkné. Ještěže to tak dopadko. dík za, pozvání k Vám do dětství

Děkuji Bohunko. Takové příhody se nezapomínají. To víte, občas vzpomínám i na záležitosti opravdu veselejší, (a dokonce i na ty choulostivější - první lásky, a tak), ale to zase někdy jindy. Mám štěstí, že si hodně pamatuji - z dětství i mládí. (A někdy úplné detaily). Vyrůstala jsem na vesnici, pak jsem v patnácti letech odešla studovat do velkého města, byl to rozdíl. Ale ta vesnice, kde jsem v žila , mě stále inspiruje...Jezdíme tam, máme tam chalupu po rodičích. Ještě jednou díky za návštěvu.

Dříve se lidé nadřeli, tahali vodu, prali ručně prádlo..., o tom se nám v dnešní době už ani ne sní, raději ani n esní Děti se také tenkrát moc nehlídaly, nebyl na to čas. Co já si pamatuji, tak my jsme měli u chalupy vodovod. Prý už je z doby po válce. Roku 1947 můj děda a soused udělali rezervár a rozvedli trubky na svoje pozemky. Nošení vody nepamatuji. Za to u rodičů mého otce, tak tam se běhalo pro vodu dost často... To bylo hrozné. Naštěstí jsme tam jezdili jenom dvakrát nebo třikrát do roka.

Paní Ivano, té vody (pitné i jiné) bylo hlavně, aje stále, nedostatek na Jižní Moravě, v horách, například na Valašsku nikoli., já píši o obci N... na Kyjovsku, v letech těsně po válce. Dnes jsou tam všude vodovody. Je to i tím, že je tam málo lesů, které by vodu zadržovaly, je to zemědělský kraj, ty ustoupily úrodné půdě. Za protektorátu tam ještě ženy praly prádlo ručně, ale po válce se i u nás začaly vyrábět elektrické pračky - dost primitivní, ale záhy si je pořídila každá rodina. A práce, hlavně na Jižní Moravě, bez automatizace, byla opravdu náročná. My jsme měli jen necelé dva hektary, otec pracoval na dráze, rodiče se měla co ohánět. Pak přišlo pole do družstva, zůstal jen záhumenek, ale i tak bylo práce hodně.. Oba rodiče byli ještě zaměstnáni. V patnácti jsem odešla studovat do Brna, a dnes žiji ve Zlíně, ale vzpomínky na moje dětství na Jižní Moravě mám velmi pěkné. Díky za příspěvek. Srdečně Vás zdravím. .

Mirko, to bylo hezké a úsměvné čtení, i když mi zatrnulo.

V těch dobách byl svět ještě normální.

Honzo, to, co jsem napsala, je skutečná pravda.Někdy se až divím, jaké detaily příhod, které se mi staly v opravdu útlém dětství se mi vybavuji. (A to si dne např. nemohu vzpomenout co jsme měli včera na oběd. Život v době protektorátu a poději brzy po válce byl opravdu pro obyčejné lidi těžký, ale nestěžovali si a snažili si ho zlepšit. (prací).Na řešení nějakých prkotin nebyl čas. A rodiče všechno zvládli, poválce opravili (přestavěli) domek, vychovali a poskytli vzdělání nám, 4 dětem, pokud mohli, pracovali a dožili se úctyhodného věku. Na Díky za poznámku.

Jéje. Moje maminka mi taky vyprávěla, že tak spadla do nádrže na dešťovou vodu.

Ano, stávalo se to často. V rodinách bylo víc dětí než dnes, rodiče měli plno práce s hospodářstvím, na poli - otec, kovo-zemědělec, ještě chodil do zaměstnání. Školky nebyly, na hlídání dětí bylo málo času. Později se v naší obci stal podoný případ jako mně - s tím škopkem. Holčička do něj spadla a opravdu se utopila. (V zahradnictví), Díky za poznámku, paní Ireno.

Tvrdou vodu, tak tu znám... Krásný konec léta

Díky za poznámku, paní Ludmilo. Také přeji pěkný závěr léta. Jiřičky se již chystají k odletu.

Vyvolává to ve mě vzpomínky na prázdny, a nošení vody od pumpy ,která byla uprostřed návsi. V roce 1962, ještě místní neměly vodovody. A voda se musela nosit v kýblech i zvířatům ... na to teď vzpomínám s úctou ... Zdravím paní Mirko ...

Díky, paní Vlasto, za zastavení - i za vzpomínku. Bylo to tak. V mojí rodné dědince na Kyjovsku byl zaveden vodovod ještě později..

Tak s tou vodou vím úplně přesně o čem píšete. Spousta lidí si ani nedokáže dnes představit, jak bez ní bylo na vesnici těžko. Jinak na zážitky z dětství je hezké si vzpomenout, viďte? Krásný večer paní Mirko

Pane Honzo, bylo to tak, i když lidé byli na ten nedostatek vody zvyklí. Pitná voda v přikrytém kýblu stávala u nás v létě v síni, kde bylo chladněii. . Pro vodu chodili dospělí do dědiny se dvěma kýbly, které měli zavěšené na ramenou na "vážkách." Když voda došla a poslali pro ni nás, děti, nosily jsme ji v jednom kýblu, anebo v konvi. Pitné vody si všichni vážili a šetřili s ní. Díky za příspěvek. .