- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Co díry v tapetách, Honzík nám vyklofal díry i do panelákových zdí. Těch "vnitřních", ze sádrokartonu.
On si potřeboval brousit zobáček, je to jejich přirozenost. Díky, Klárko, za poznámku.
Obecně mám velmi rád zvířata,včetně ptáků a plazů.
Ale kočky, ty jsou prostě jednoznačně mými favoritkami.
Já zase všechny - kromě plazů, těch se trochu bojím... Díky, pane Chmelíku, za poznámku.
Odvahu na chov ptáčků jsem neměla. Ale ani odvahu na chov koček nebo pejsků,
ale to mi vždy odvážně přivedla domů dcera, když byla větší...
No statečně jsem se starala ...
Možná bych také neměla odvahu, ale byli jsme s manželem postaveni před hotovou věc. Díky za zastavení.
Moc hezké vyprávění.
Pěkný večer + karma.
To je milé vyprávění! Já jsem ptáčky nikdy žádné nechovala, ale moc ráda je pozoruji na zahradě a tam s nimi jaksi žiju. Na jaře sleduji, jak se kosi namlouvají a krásně zpívají, potom staví hnízdo a nejednou jsem se stala svědkem vylétání mladých z hnízda... Vloni jsem mladým i pomohla, protože hnízdo měli na verandě a z ní se nemohli dostat ven, netrefili se do dveří... Ale kterýsi rok, když hnízdili pod střechou, jsem přišla pozdě a našla je utonulé v sudu vody, obrečela jsem to, přestože kosi dokážou na zahradě pořádně pozlobit, když zrají jahody a třešně. No a sýkorky... Vím, že se nemají v létě krmit, že si mají samy hledat potravu, ale víte, jaká je to pohodička, sedět pod stromem, popíjet kávičku a pozorovat, jak se sýkorky střídají na semínkové kouli?
Také je ráda pozoruji z balkonu, ale nějak zmizeli kosi, jindy jich bylo všude plno. Na krmítko létají hlavně sýkorky. Díky, paní Jarmilo.
Měli jsme zeleného Čikitu a žlutou Zlatušku. Milovali koupání v misce, na jejímž dně bylo malé zrcátko. Když jsme je potřebovali chytit nebo dovést do jiného pokoje, zrcátko fungovalo stoprocentně. Stačilo jím zablýskat a papouši se mohli přetrhnout
Moje andulka napodobovala ptáky za oknem (do toho se jich ptala "jak se máš?"), uměla pískat jak papiňák a naučila se reprodukovat našeho psa, když nás vítal. Úplně ho to rozhodilo...
Taky jsem odchovala několik generací ptáčků (chůvičky, andulky, rosely) - dokonce většinou Honzíků a Adélek! Díky tomu, jak jsem je mohla poznat - jak se ochočili, hráli si, mluvili...! - nedám na ptactvo dopustit. Jsou to ohromně chytří a vnímaví tvorové a soužitím s nimi člověk pronikne i do souvislostí jejich života mimo zajetí. Doporučuji!
Dobře to dopadlo, tak to je dobře. :-)
Díky, paní Naďo. Andulky - ptáčci jsou milí společníci. Někdy ale zarmoutí, když náhle onemocní - mají příliš křehký život... Dobrý večer.