Díky, Jitko, zdravím...

Moc pěkně jsi to napsala

"Po podrobném prohlížení dokladů našimi v celníky a policií jsme přejeli hranice, očekávali jsme podobnou proceduru i na nizozemské straně, ale byli jsme mile překvapeni."

Nějak jsem nepostřehl, že bychom někdy sousedili s Nizozemskem

Nejdřív jsme přejeli hranice do NSR, tam si to už nevzpomínám, ale ty nizozemské pamatuji dobře. Vím, že jsme hned na prvním odpočivadle svačili. Mám foto. A následná fotografie je ta první í - rovinatá. Omlouvám se, je to již opravdu mnoho let. Díky za upozornění, pane Kubišto,

Díky, paní Ivano...

Ať byla ta doba a některé věci v ní pro mladé dnes nepochopitelná, tak my rádi vzpomínáme.V Beneluxu jsme byli před pár lety s Ck, nadšeni, fascinovaly nás všude přítomná kola v Amsterodamu, vše tam je zajímavé a jen na chvíli nám zkazilo náladu že našim přátelům ve venkovní restauraci ukradli peníze. Zajímavé bylo, že nás nějaky mladík upozornil že na páté prázdné židličce leží peněženka pochopitelně už prázdna. Do dneška jsme nepochopili jeho šikovnost, malý stolek, my čtyři u něj. Prostě jsme se tam kochali..

Dáky za vzpomínku, i když nemilou. Manžela zase upozorni hlídač v galerii v Amsterodamu - Rijksmuzeu, že mu ze zadní kapsy trčí peněženka. Byli jsme moc rádi, že si toho všiml. V galerii bylo tehdy dost lidí. .V Holandsku jsme se tenkrát setkali spíš se vstřícností. Když jsme například před Naardenem bloudili a nevěděli jak se dostat do městečka, jedna cizí paní v automobilu zastavila a ochotně, s úsměvem nás tam na navedla. Jela před námi a my za ní - i když původně měla jet úplně jiným směrem... Paní Pokorná, díky za Vaši poznámku.

S krásnými vzpomínkami se lépe žije. Srdečně zdravim na Moravu!

Moc ráda vzpomínám - vždycky jsem hodně fotografovala - a dokonce i kreslila. Z té cesty mám i několik kreseb a obrázků - a dnes jsou mi moc milé.(Asi tam nějaký přidám). Mohu se dnes podělit se vzpomínkami, i s fotografiemi. A našim dětem i vnukům říkám, "jezděte do světa, když vás to baví, aspoň budete mít na co vzpomínat - a vyprávět. Díky , pane Gayere, za zastavení. Srdečně Vás zdravím.

Nádherný vzpomínky i zážitky.

A jak si toho člověk vážil, když mohl vycestovat!

Děkuji Vám za dnešní blog.

Připadalo nám to tak nějak dokonalé. Po letech už to vidíme reálněji a více si vážíme "hezkého" u nás doma.

Hezké čtení i fotky, Mirko, to už je dneska nostalgie

Díky, pane Honzo, za .poznámku. Zdravím.

Oltcit bylo strašné rumunské auto, i když to byl rumunský Citroen. Proti Dacii ...

Máte pravdu. V zimě se nedalo například nastartovat..