Tak to já jsem měla s botami dlouholeté trápení měla jsem nožku jak popelka ...

Svatební boty jsem sehnala v Jablonci n.Nisou a protože byly hodně špičaté tak mě potěšily, padly mě. Teď si do bot dávám vložky pro ploché nožky, zavážu tkaničkami a neztratím je ani ....

Díky za poznámku, paní Vlasto. Hezký den.

Díky, Ivanko, zdravím...

Tak něco mně to připomíná, já se prolamovala v menších (o číslo) lakovkách už v tanečních a stejně jsem se nepoučila, pokračovalo to... Díky za vzpomínku -:)

Díky za poznámku, paní Ludmilo. "Pro krásu se musí trpět", říkávala naše babička - a měla pravdu. Zdravím.

Také jsem si kupovala boty o číslo menší nebo o číslo větší, protože v moji velikosti je neměli a sehnat hezké boty, tak to byl maraton po obchodech. Dneska mám tlapky zničené z těch nepadnoucích bot a vysokých podpadků. Lituji, že jsem nenosila raději nehezké, ale pohodlné boty.

Jsem drobné postavy, boty na podpatcích jsem nosila po celý život. I teď je mi nich nejlíp, ale volím podpatky o dost nižší. Za mých mladých let velký výběr ženské obuvi nebyl. Chtěly jsme se líbit, a teď neseme následky. Aleuž co s rozlitým mlékem? Musíme to brát s úsměvem... Díky za zastavení, paní Ivanko.

Krásný článek, krásná karma, kdybych mohla, tak tam dám ještě tři za ty boty. Hezký den, Mirunko.

Díky, Katerino, za nahlédnutí... Ty lodičky nebyly vlastně ty menší potíže, které jsem tenkrát měla. A hlavně později... Jezdit do práce, jesle školky - manžel student, v kolejích v jiném městě. (Pět a půl roku). Ale zvládla jsem to. (Jo, a takových studentských manželství bylo tenkrát mnoho).roto mi někdy nad těmi dnešními rozvody, často kvůli malichernostem, zůstává rozum stát. (Ale i někteří dnešní mladí lidé mají velké potíže, hlavně s bydlením). Hezký den.

Nevím, kdy jste se přesně vdávala, ale v 67 šlo ty lodičky si nechat poslat na dobírku z Domu obuvi v Brně poštou. Prodávaly se v různých verzích tak nějak v cenách od 100 do 250 korun. A dnes? Kde ty časy jsou?

V roce kdy jsem se vdávala nikoli - (bylo to dřív), a také jsem o tom nebyla informovaná. Tehdy byla opravdu jiná doba, pane Řezníku. A také nebyl čas. Díky za poznámku.

Krásná doba to byla a čert vem zvadlé kytky. Hlavně že jste byla šťastná. Moji babičku museli zplnoleťovat - vdávala se v 18ti, maminku povila v 19. Ta šla v jejích šlépějích a pro změnu ji totéž čekalo v jejích 17ti, narodila jsem se v jejích necelých 18ti. Obě byly šťastné nevěsty a obě měly kytky z kopretin natrhané na louce za domem. O kytce to vůbec není.

To víte, že ne. Jet o o skutečné lásce, ale hlavně o odpovědnosti. A také o pomoci rodičů novomanželů. Díky za poznámku.

Krásná fotka, škoda jen, že ty orchideje byly povadlé. A gratuluji k diamantovému výročí.

Ty nešťastné orchideje byly na začátku opravdu krásné, svěží, ale povadly v atelieru u fotograf... Byla sobota, konec března, krásně slunečno, a ve zlínské radnici tehdy oddávali za zvuků "mendellsonka" hodně párů. A tak jsme čekali až pan fotograf všechny ty novomanželské páry fotograficky zvěční... Vzpomínám, že jsem ten den od rána nejedla - a že se mi v té čekárně udělalo poněkud mdlo... No jo, ale na svatebních fotografiích to naštěstí poznat není... Díky za poznámku, paní Pavlo.

nevestinka jako z marcipanu! vcetne boticek...

Díky za pochvalu, pane Marku. No jo, kde jsou ty časy... (A také za inspiraci). Krásný den Vám přeji.

Dobré sváteční ráno, paní Mirko i čtenáři.

Blahopřeji k jubileu. Avšak nemohu se dopočítat. V jednom z minulých blogů jste uvedla, že jste v březnu s manželem slavili diamantovou svatbu. Diamantová svatba je šedesát let manželství, to znamená, že jste se brali v roce 1959. Zde v diskuzi ale píšete, že jste se brali v šedesátých letech.

Možná máte pravdu, paní Jarmilo, ale já si myslím, že 60. léta se počítají od roku 1951 do roku 1960. Možná se mýlím, pak se za chybu omlouvám. Díky za poznámku. Hezký den.