„Kočička“ a myšky

Co mi vyprávěla dcera o naší malé pravnučce: „Byla u nás vnučka a dostala chuť na nějakou sladkost. V blízkém obchodě uviděla mezi sladkostmi i takzvané „gumové hady“ a mezi nimi i něco podobného, „gumové“ myšky.

„Babičko, prosím tě, chtěla bych, bys mi koupila myšku, tu co mají naproti v obchodě,“ žadonila vnučka.

„Víš co“, já ti dám peníze a ty si ji tam půjdeš koupit sama“, povídám Valince, která ještě nikdy nebyla sama nakupovat. Bránila se, asi se bála, ale protože její chuť na sladkosti bylavopravdu velká, nakonec na můj návrh přistoupila. Dala jsem jí tedy dvacetikorunu a ona odešla do bchodu. Po chvíli mi to ale nedalo, a vydala jsem se tajně abysi toho nevšimla, za ní.

Valinka vešla do obchodu, hezky pozdravila, přistoupila k pultu nad kterým jí trčela jen její oculíkovaná hlavička, a na dotaz prodavačky co si přeje, nesměle, slabounkým hláskem pípla „myš“. Starší paní prodavačka ji asi dobře nerozuměla, vyšla tedy zpoza pultu a sklonila se k ní se slovy: ¨

„Tož co, kočičko, řekni mi pěkně nahlas co si přeješ“.

„Myšku“, odpověděla vnučka trochu trochu silnějším hláskem“.

„A kolik máš peněz“?

„Dvacet korun“, odpověděla vnučka“.

„Tak to máš, kočičko, na myšky dvě“, usmála se prodavačka, zabalila jí dvě barevné „gumové“ myšky a po zaplacení jí je podala přes pult. Malá poděkovala a vesele odcupitala domů.

***

„A tak to dobře dopadlo,“ pravila dcera, „mám z ní rados“. I mne to potěšilo, doufám, že se naše malá pravnučka Valinka už příště choditn sama do obck nebude bát.