Je pondělí pátého prosince, dnes k večeru by měl chodit Mikuláš s čertem a andělem. Bude-li opravdu chodit i v naší čtvrti, to opravdu nevím, i když by chodit měl. V našem domě je totiž kupa malých dětí.
Žijí zde čtyři mladé rodiny, všechny mají po dvou dětech, a jedna z nich očekává třetí. A vyjde jim to. Mají dva chlapce, čtyřletého a dvouletého, a čekají holčičku.
Dříve, tak před deseti lety, se nestalo, aby se u dveří našeho třípatrového domu neobjevili v předvečer svatého Mikuláše Mikuláš se svou družinou. A nebyl jediný, za stmívání se začali Mikulášové rojit. Dnes je ale jiná doba, všechno se mění, mikulášsko-čertovské aktivity ubývá... Nás i naše děti straší leda moderátoři - v televizních a rozhlasových zprávách...
Za mých dětských let na vesnici se ještě tradiční zvyky dodržovaly. Mikulášů s čerty a anděly chodívalo spousta, ani je maminka nechtěla do chalupy pouštět. Zvláště kdy nemrzlo a bylo bláto - aby se prý nenanosilo do domu. Pak nás přemlouvala abychom si s mladší sestrou daly do okna talířky, že nám do nich přes noc Mikuláš něco nadělí. Ráno po probuzení jsme se běžely podívat co v nich je. To bylo radosti... Byly tam obvykle perníky s obrázkem Mikuláše nebo čerta, nějaké cukroví, jablka, ořechy a omalovánky. Pro mne, že jsem ráda kreslila, tam byla zpravidla krabička s novými, krásně ořezanými pastelkami a velký školní sešit bez linek, abych si do něj mohla kreslit. Z toho jsem měla radost největší. Kde jsou ty časy...
Jednou, a to už jsem byla větší, měli jsme již kromě další sestřičky i malého, asi tříletého brášku, se k nám do domku k večeru přiřítila skupina čertů s fousatým Mikulášem a dělali pořádný rámus. Malý bráška zalezl strachy v kuchyni pod stůl, držel se tam křečovitě jeho nohy a nechtěl vylézt. Své pozice se nehodlal vzdát ani za cenu, že nedostane od Mikuláše nějaký ten dáreček. Najednou ale přiběhl z venku jeden z čertů, v ruce držel utržený čertovský ocas, o který prý přišel na ulici ve rvačce s jinými pekelníky, a prosil mě abych mu ho přišila k jeho kožichu... A jak mu ho přišívám, bráška najednou vylezl ze své bezpečné skrýše a zvědavě mě pozoroval. Myslím, že tenkrát asi poprvé přestal věřit dospělým, kteří ho strašili nadpřirozenými bytostmi.
Tož tak... Dnes je pátého prosince, stmívá se a Mikuláš nikde. Možná se jen někde zdržel nebo zabloudil, anebo se mu někde rozprchla jeho neposlušná čertovská cháska... Kdo ví? Ale možná, že je již na cestě a za chvíli uslyším andělské zvonění a čertí hudrování...
