Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Mirečko, moooc pěkný článekR^! Hned mě napadlo, jak ráda bych se dnes o dědovu tvář popíchala, ani bych nepípla, ale už to není možné.

0 0
možnosti
Foto

Díky za zastavení, paní Vlasto). R^

0 0
možnosti
DH

D75a18v74i34d 98H59o88r35á15k

10. 1. 2019 20:43

Tak tohle taky znám.

Dokonce když mi přišel strejda, který nosíval vousy, přát k svátku, či narozeninám, tak jsem zalézal schovat se pod postel... :-)

0 0
možnosti
Foto

Dědeček vousy nenosí, ale asi něco na mu bradě bylo. Natálka je všímavé dítě. Příklad : Máme na stěně po měrně rozměrný artprotis zastavila se před ním a pronesla : Visí tam koberec). Zdá se mi, že na svůj věk má poměrně velkou slovní zásobu. No jo, ženská. Díky za poznámku. ;-)R^

0 0
možnosti
RP

Já to mám jako hezkou vzpomínku na své dětství s tím, že když mě tatínek dával pusu tak jsem taky křičela že nechci, že píchá ..A teď to zažívá manžel s vnoučatama..

1 0
možnosti
Foto

No vida, přesně jako Natálka... ;-DR^

0 0
možnosti
LB

Paní Pantlíková, mám takovou neobvyklou otázku: Co je to za nábytek na té fotografii obývacího pokoje? Není to U-500 ze soběslavské Jitony, která se vyráběla v závodě v Lomnici nad Lužnicí? Skoro bych dala krk za to, že je to "stará dobrá pětistovka", už podle těch stojek, ty jiné sektorové řady neměly. Děkuji za odpověď.

0 0
možnosti
Foto

Dobrý večer. K tomu našemu nábytku Vám musím, paní Leono, popovídat něco o jeho historii. Když jsme se s manželem brali, mně bylo 21 a jemu 23 let, bydleli jsme s jeho rodiči v třípokojovém bytě... Stačilo nám koupit rozkládací pohovku, trojdílnou skříň a dvě křesla, (a rádio Tesla), rodiče nám uvolnili jen jeden pokoj. V 60. letech nebylo bytů,ani nábytku - však to znáte). Za 7 měsíců, v říjnu t.r. se nám narodil synek, a manžel šel řádně studovat na VUT do Bratislavy.. Byli jsme tzv. studentské manželství - po celou dobu 5 a půl roku,až do jeho promoce. (Já jsem pracovala - a byla živitelkou rodiny). Jo - ale nám se za tři roky narodila i dcerka - a manželovi rodiče byli tenkrát tak hodní, že nám uvolnili další pokoj, a sami se přemístili do toho našeho pokojíčku. Do dalšího pokoje jsme neměli nábytek, a žádný nebyl k dostání. A jaké štěstí.. Jdu takhle jednou z práce a vidím ve výloze Nábytku, tento - možná to byl z Jitony, nevím, (ale mohu to zjistit). Hned jsme se tam s manželem vydali a objednali jsme i ho... (Vzpomínám si, že tehdy stál sakumpakum jen 14 tisíc Kčs i se dvěma křesly). Líbil se nám, protože u něj byla i veliká skládací knihovna a spousta skřínek na stojnách. Stojny byly mahagonově, dvířka skřínek potažené z jasanovou dýhou a část skřínek (šuplíků )z tmavého ořechového leštěného dřeva. Dovezli nám ho brzy, ale jaké bylo naše zklamání, kromě těch stojen všechno bylo světlé, jasanové, části z ořechového dřeva nedovezli. Na štěstí to ale po naší důrazné reklamaci prodejna nábytku dala do pořádku. A ještě malá poznámka: Někdy před dvaceti lety, když nastaly po r. 1989 změny, chtěli jsme si s manželem, (abychom šli s dobou), pořídit do obýváku nábytek nový, modernější, ale po důrazném protestu naší dcery - (prý, když k nám přijde, necítila by se už jako doma), jsme od toho nápadu upustili. a tak máme ten náš milovaný "retro-nábytek" dosud... A jsme rádi, že se naše děti - a dnes i další potomci , u nás cítí jako doma. To je pro nás nade vše.

0 0
možnosti
MV

Díky Bohu je to už za nama. Svatá pravda!

1 0
možnosti
Foto

Zdravím, pane Marku... A díky. R^

0 0
možnosti
JS

Prťata jsou radost :)

1 0
možnosti
Foto

Díky, Jitko. Pořád nic, a najednou takové nadělení..Jako u Broučků. Už máme čtyři - a dalši je na cestě... ;-)R^V

1 0
možnosti
BH

Každej děda nepíchá;-)

2 0
možnosti
Foto

To je fakt...Díky za poznámku. ;-DR^

0 0
možnosti
Foto

Pěkné vzpomínky, hezky jste si to s dědou a vnoučaty užili. R^:-)

2 0
možnosti
Foto

Doplnění

Pěkné vzpomínky, hezky jste si to s dědou, vnoučaty a pravnoučaty užili. R^:-)

1 0
možnosti
  • Počet článků 336
  • Celková karma 22,35
  • Průměrná čtenost 720x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik