- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Díky, paní Ivanko. Zdravím...
Mirko, to je sice škoda, ale dokázat něco pěkně oslavit s příteli je přeci daleko větší výhra než nějaké peníze
To víte, že jo, Honzo. Dědeček byl rád, že je mohl jednou pohostit, a nikdy toho nelitoval... To byla dobrá parta "chlapů v modrém" s ajznboňáckými čepicemi se znakem - okřídleným kolem, pomáhali si navzájem. Díky za nakouknutí...
Moje mamka kdysi dávno vyhrála ve Sportce. Obvolávala všechny známe s ohromným nadšením, že VYHRÁLA! No a když se jí zeptali kolik, tak nadšeně řekla, že 50 korun. Mám takový pocit, že z toho nadšení víc protelefonovala.
Maminka měla radost z výhry - a na tom kolik vyhrála, jí nezáleželo. Já jsem naposledy vyhrála v tombole na svatbě vnuka. Když mi krabici s výhrou předávali, pravili, že je tam něco na výhry zub. Bylo. V té velké krabici byla malilinkatá tubička se zubní pastou, s množstvím tak asi ne jeden zub. Měla jsem z ní také velkou radost. A nejen já, ale i ti přihlížející. Díky, paní Zdeňko, za vzpomínku.
Hezky jste to napsala.
Paní Vlasto, ten náš dědeček, vlastně můj tatínek, měl také ajznboňácký modrý vatovaný kabát a modrou čepici s beránkem, ušanku. Měl také režijní jízdenku (i maminka), ale málokdy někam spolu jeli, protože na cestování jim nezbýval čas. Díky za nakouknutí.
Hezké povídání... Já jsem měla také oba dědečky u dáhy. Jeden byl jako dělník, opravoval kolejiště, a ten druhý měl stejnokroj, jezdil v nákladním voze a staral se o poštu. A měl tu nádražáckou brašnu. Oba měli režijku ...
Životní příběhy si člověk nevybírá.
U nás v rodině strejda pro změnu tak dlouho sázel jedna a ta samá čísla, až se jednounechal přemluvit, vsadil jiná a jeho původní čísla vyhrála "druhou" - 25,000.
No, taky to všichni ve zdraví přežili.
Díky za poznámku, pane Faltýne. A také za inspiraci Vaším článkem o výhrách ke zveřejnění tohoto mého článku. Takový je život, jednou štěstí, jindy zase smůla. A "štěstí je jen muška zlatá" málokdy sedne kam kde má...
Takova zklamani se sem tam stanou, ale bylo dobre, ze to dedecek vzal "sportovne", nekteri to neunesou. Tak jednokolejka do Zdanic je uz zrusena? To jsem vubec nevedel. Ja ji jel z Cejce do Zdanic po prve a naposledy v roce 1965, to byl tehdy motoracek nabity cestujicimi, ale to byla jina doba.
Pane Pospíšile. pokud byste se chtěl dozvědět něco bližiššího o zrušení trati Čejč - Ždánice, otevřete si na googlu můj blog, ve kterém o tom píši.
Výsledky hledání
Výsledky vyhledávání na webu
pantlikova.blog.idnes.cz › blog › c=482684
Když stojím ve frontě trafiky na cigára, (Spatry) - Tak mne fakt xerou ti sázkaři, zdržují. Jsa bonmotný oslovuji je - "Lidi, mějte rozum ! Existují dva druhy štěstí. To loterijní a to opravdové" ! Závěr - 1) Když mne spatří, už ve frontě stát nemusím - mám štěstí, pustí mne dopředu ! 2) Váš dědeček to štěstí měl ovšem větší ! Nevyhrál loterijně nic - Vyhrál ovšem, celý život ! ...
Určitě ano. A kdybyste ho osobně znal, dal byste mi za pravdu. Sám pocházel z osmi dětí, z kdysi velmi chudobného Valašska, přiženil se na úrodné Slovácko, a vážil si toho. Byl velmi pracovitý a měl velmi pozitivní vztah k lidem, ke zvířatům, k půdě, kterou obdělával, i k práci. Vážil si toho, že je státním zaměstnancem u dráhy (tehdy ČSD). Díky, pane Bučku, za Váš komentář.