Bylo léto, horké léto – a začaly prázdniny

K napsání tohoto textu mě inspiroval aktuální článek blogera pana Martina Faltýna, ve kterém se zmiňuje o konci školního roku a začátku prázdnin. Děkuji Vám, pane Martine, za hezký a zajímavý vzpomínkový blog.

Končí červen, některým dospělým začíná dovolená, našim dětem, vnoučatům a pravnoučatům se dnes rozdávalo vysvědčení, začínají jim školní prázdniny. Děti se loučí se školou a děkují svým pedagogům.

Volala mi sestra z Hodonína a bavily jsme se o jejích dvou pravnučkách. Starš chodí do čtvrté třídy, a ta mladší do druhé. Obě se jí přišly pochlubit pěkným vysvědčením a vyprávěly jí o svém dnešním loučení se školou. Ta mladší, druhačka, byla prý trochu smutná. Její třída se loučila se svou paní učitelkou, která bude po prázdninách učit v jiné třídě. Děti ji mají rády a bylo jim líto, že od nich odchází. Darovaly jí velkou kytici květin a vymyslily si i originální rozloučení. Přinesly si do třídy dlouhou červenou stuhu, vzaly jí do rukou, udělali kolem učitelky kruh a zazpívaly jí písničku. Paní učitelka byla dojata, i slzičky ji prý ukáply. Pěkné a milé rozloučení, viďte? Děti jsou upřímné.

Při této příležitosti jsem si i já vzpomněla na léta, kdy jsem také navštěvoval první a druhou třídu, tehdy obecné školy. Tu první třídu jsem „absolvovala“ ještě za protektorátu, ve školním roce 1943 – 1944. Schulnachricht – Školní zpráva z té doby je vytisknuta dvojjazyčně, i v němčině... Prvé pololetí je na ní hodnoceno slovně, Sehr gut – velmi dobrý, druhé pololetí je již oznámkováno, tehdy nenáviděný předmět, jazyk německý, dvojkou. „Umíš německy? Strč hlavu pod necky“- pokřikovaly jsme na sebe.

Ve druhé třídě, v letech 1944 – 1945, táhla na jaře naší dědinou fronta. V prvém pololetí se v naší škole neučilo, protože v ní byly „nakvartýrováni“ nejdřív němečtí vojáci, a později po osvobození obce v dubnu, zasevojáci ruští. Na konci školního roku, v června 1945, jsem konečně dostala Školní zprávu v českém jazyce. Kolonka první pololetí byla na ní přeškrtknuta, ale ve druhém pololetí se již chlubilo samými „biči“ - jak se tehdy říkalo jedničkám.

Ale i když bylo po válce na dědině hiodně nepořádku a zmatku, radost ze začínajících školních prázdnin jsme měly zrovna takovou jako ty dnešní děti. A my o to víc, protože jsme si mohly konečně hrát na ulici a nemusely jsme se ukrývat va sklepích – že ty naše prázdniny budou skutečně mírové... A loučení se školou? Tehdy nebývalo zvykem na konci školního roku děkovat pedagogům, ani jim nosit jim kytky z maminčinýchn zahrádek - i když by si to tehdejší učitelé a učitelky uřčitě také asloužili.

Přeji vám hezké léto, dospělým pěknou dovolenou a našim dětem, vnoučatům a pravnoučatům, krásné prázdniny se vším, co k nim patří.

Školní rok 1943-1944

Školní rok 1944 – 1945

Jižní Morava v červenci (Kyjovsko)