Už 5x mi vypadlo připojení internetu a příspěvek se smazal...

Takže v rychlosti - krásné - to blkotání jsem neznala. A hned se mi vybavila vůně a "bublání" vařících se švestk.povidel...

Díky za příspěvek, paní Ludmilo. Přichází podzim, vzpomínky se vracejí.. Podzim mám ráda.

"Blkotaly" je krásné slovo. Domácí povidla jsem neměla ani nepamatuji, ale vzpomínám si mlhavě, že jsou moc dobrá.

Přeji hezké podzimní dny, hlavně v pohodě a ve zdraví, Mirko.

Domácí povidla v tom našem velkém kameninovém hrnci v komoře vydržela hodně dlouho, i roky, seschla se tam, ale to nevadilo, při jejím použití do koláčů, buchet nebo jako pomazánka na vdolky (beleše) se jich urýplo, dalo se do kastrůlku, zalilo se trochou vody, dala se lžíce cukru - a za chvíli se rozvařily. V tom hrnci vydržely dlouho. Jo, a to slovo blkotání je použito i v jedné české lidové písni - "blkotala kaše v hrnci...." atd. Díky, paní Pavlo, za zastavení a přeji Vám také hodně zdraví - a také hodně trpělivosti s Vašimi studenty. A poznámka: Když občas ,"zapadnu do svých vzpomínek, vybaví se mi i slova, která jsem již léta neslyšela a sama ani nikdy nepoužívala, ale utkvěla mi v hlavě z dětství... Za mého mládí tam tak hovořili všichni místní lidé, pro nás děti "strýčkové a tetičky," . Dialektem, se tam hovoří stále, i když se za tu dobu již hodně změnil. Po dědečkovi jsem zdědila zajímavou knihu, kterou sepsali v té době tamější učitelé, má název Nářečí na Kyjovsku a Ždáňsku. Je i s názornými ukázkami jak se hovoří v jednotlivých vesnicích této oblasti. Tuto knihu, která je součástí čtyřdílného vlastivědného souboru "Na našem Slovácku" Vydalo ji učitelstvo okresu (tehdy) kyjovsko-ždánského ( Reji Maxmilián Kolaja). Vydána byla v roce 1934. Ještě jedno díky, paní Pavlo, za zastavení.

Paní Mirko, děkuji za blog. S trnkami trávím každý podzim, mám na zahradě několik stromů. Letos se opravdu zdařilo, mám tři bečky kvasu, manželka dělala kule a koláč s mákem. Trnky mají vysokou cukernatost, proto čekáme zvlášť dobrou slivovici. Se vším okolo je dost ruční práce, která nedovolí lenošit. Na zahradě je však úžasné, že Vám vrací všeho přesně tolik, co jí dáváte, proto taková práce má smysl. Řadu dní v předklonu kompenzuje čerstvý vzduch a slunce. Tím vším je určitě lepší trávit čas, než číst na blogu články o koronaviru a rouškách. Je mi že současného stavu na blogu hodně smutno, vždyť stačí jenom vystrčit nos ven a je tolik krásných témat. Třeba jaké jste zvolila Vy. Krásný den i svátek

Pane Šiku, přesně tak. Zbytečně se moc zabýváme nepříjemnými věcmi - a pak - už staří lidé říkávali, že když se o nich moc mluví, přivolají se. My máme na chatě dva velké stromy trnek, karlátek, a syn má na zahradě další, většinou pálí slivovici společně s manželem. .Palíren je tu v okolí hodně, nejpohodlnější je ale pálit u Jelínka ve Vizovicích. Slivovice je v malém množství opravdu zdravá, je dobré ji doma mít, zvláště v zimě, když nastanou virózy a nachlazení. Trochu do čaje neuškodí pro vypocení, nebo po ránu malá stopečka. Dezinfikuje ústní dutinu a je dobrý stabilizátor. Díky za přečtení mojí vzpomínky. Srdečně Vás zdravím.

Krásné vzpomínky...

"vzpomínky jsou ráj, ze kterého nemůžeme být vyhnáni"... ( Jo, leda že by strýček alzhajmer. A to pánbůh s námi - a zlý pryč). Díky Naďo.

Pěkné dny i vám, nechal bych se pozvat jak na slivovici, tak na knedlíky

Díky za uznání, pane Vracovský. To se cod Vás, od odborníka, cení...

To jsou aspoň vzpomínky, dík Mirko

Pardon, Jitko. Měl tam být plus. A Tobě díky. Zdravím Tě. Mirka.

Letmým pohledem jsem zkoumal okolí, na chalupě byl ještě krátce ! Zaujal mne starší soused, poctivě sbíral padaná jablíčka - Ha, zde se žije zdravě ! Následný liho - odér, mne zorientoval ! Pravím -

"Co mám dělat, s kvasem v bečkách - hrušky ? Rodič - taky poctivý sběrač Vesnický - putovní přístroj, dorazil, i k prahu mému! Dostalo se mi školení a já konal ! Charakteristický liho - hruško odér - radostně zamořil celou chalupu ! Vše dopadlo dobře ! Já pochválil Calvados a soused uznale moji Hruškovici - Tak jsem byl mezi starousedlíky přijat. Jsme zdraví, vidíme a žijeme zde odnes ... !

Pane Bučku, ten text je jako z nějaké zajímavé knihy. Díky za něj. Zdravím.

Bude to brzy 38 let, kdy jsem v této roční době dlel u jednoho svého vzdáleného příbuzného nedaleko Napajedel. A ten měl v domě na dvorku takovou malou "jizbičku", kde byl kotel na vaření trnek. Nad kotlem na zdi visel velký obraz místního umělce, který zobrazoval vaření trnek právě v tom kotli a kolem kotle stáli dospělí a děti s vařečkami a ty povidla z kotle kolektivně ochutnávali. A na rámu toho obrazu se dole skvěl skvostně vymalovaný nápis "Lízačka".

Ano. "Lízačka" - tak se tomu na Slovácku říká. Nám tatínek vždycky na tu lízačku vyřezal dřevěná lízátka. Byl to malý rituál. (Ještě teď cítím ty horká voňavá povidla (trnky) na jazyku). A Napajedla (u řeky Moravy) leží přímo na rozhraní í mezi Slováckem a Valašskem. Na kopci nad Napajedly jsou poslední vinohrady s vinařskými sklepy, které se nazývají Radovany. Mají tam i slováckou cimbálovou muziku Radovan, a dětský taneční soubor Radovánek. Dál. směrem na Vizovice, již vinohrady nejsou. Tam se zaměřují spíš na pálení slivovice - "trnkovice" , pane Petře, za příspěvek. Zdravím.

Karma. . . . . . . .A jdu dělat "kule". . . . .Anebo po našem balóny?

Vy je fakt znáte?

Plně cítím tu chuť slivovice, bohužel naše roční švestka ještě nerodí a tak to nahrazujeme jabkovicí pálenou v Břasech,ta taky není špatná...

Ta dědečkova "násedlovská" slivovice se opravdu liší od jiných. (Teď ji tam pálí švagr). Ta naše zdejší, "valašská," je jiná. Liší se hlavně v té nasládlosti, je jiná. A je to nejen tím sluncem, ale i půdou. Na tom mém snímku pod textem jsou ty milované trnečky napravo. Díky za poznámku.