Zatracenej Gabe

Selhání?

Seržant Gabe ležel na střeše dvoupatrové budovy a dalekohledem ostřelovací pušky sledoval prostor před sebou. Prohlížel si polorozbořený dům s vybitými okny a chybějícími dveřmi, i omítka z něj už z větší části opadala a těch několik kousků, které ještě na čelní zdi zbyly, nesly na sobě stopy po nedávných nepokojích. Žádní spěchající chodci, žádná oprýskaná a rezavá kola, ani auta, chaoticky se prodírající rušnou ulicí... Jen někde na dvorku, který z Gabeovy pozice nebyl vidět, štěkal pes. Ale seržant se nezajímal o nic jiného, než o vchod do budovy, kterým měl vyjít jeho cíl.

  "Gabe, vítr prakticky na nule, žádnej stín, úhel minimální. Dneska by to mělo bejt čistý," oslovil seržanta tiše specialista, ležící vedle něj.
  "To mi neříkáš nic novýho, Same! Raději koukej do skla, ať spustíš diverzák dřív, než vystřelím!" odpověděl Gabe tónem, kterým dal Samovi jasně najevo, že má mlčet a hledět si svého.
  Sam se jen ušklíbl, dalekohledem zkontroloval diverzní zařízení na střeše vedlejší budovy, které na ni umístil v noci, a potom už se bez řečí věnoval sledování budovy před nimi. Dlouho ale mlčet nevydržel.
  "Gabe, a kdo je náš cíl? Víš o něm něco?"
  "Ne, nevím o něm nic, jen přibližnou výšku, 105 cm. Nic víc není důležitý."
  "To bude nějakej skrček, kterýho..." Ale větu nestačil dopovědět.
  "Zavři sakra hubu, Same!" zasyčel na něj Gabe. "Jestli diverzák selže, zastřelím místo toho skrčka tebe!"
  "Tak se hned nerozčiluj, snad jsem toho tolik neřekl, ne? Stejně nechápu, na co mě tady potřebuješ. Od toho baráku je to k silnici dobrejch šest metrů, máš na ránu dost času i bez diverzáku."
  "Kruci, Same, tohle není džungle, tohle je jen na jednu ránu, chápeš? Chci mít jistotu, proto potřebuju, aby se pořádně lekl a zadíval se hezky nahoru. A teď už mlč!"
  "No jo pořád," odpověděl Sam otráveně. "S tebou je teda řeč..." Ale raději už dál nemluvil, aby seržanta nerušil v koncentraci.
   
  Slunce začínalo hřát více, než by mohlo být dvěma elitním ostřelovačům, ležícím na střeše, příjemné. Ale ani Gabeovi, ani Samovi to nevadilo. Dnes měli ke splnění mise opravdu ideální podmínky. Do hlavní chodby budovy, kterou sledovali, nebylo sice vidět více než dva metry, ale i to bylo, spolu s širokou silnicí, kterou musel jejich cíl přejít, dost na to, aby mohli splnit misi. Gabe navíc spoléhal i na to, že mu specialista včas potvrdí pohyb v cílové oblasti. A tak jen leželi a nevnímaje horko se soustředili na svůj úkol.

  Gabe i Sam leželi bez hnutí ještě půl hodiny, když si specialista všiml pohybu za okny prvního patra budovy.

  "Střelče, pohyb v prvním patře!" ohlásil Sam Gabeovi. Ten ale stále sledoval jen hlavní vchod a čekal, až uvidí svůj cíl.
  "Připrav se, Same, asi už budou odcházet. Kolem cíle bude určitě několik tělesných strážců, takže je měj stále na očích a spusť diverzák, až se cíl dostane na silnici."
  "Rozumím," odpověděl šeptem Sam. Dalekohledem dál sledoval dění za okny a pevně sevřel v dlani spínač diverzního zařízení.
  
  Za okamžik z budovy vyšel nejprve jeden muž se samopalem v rukou a rozhlížel se kolem. Když neviděl nic podezřelého, otočil se a kývl směrem k hlavnímu vchodu. V ten okamžik z budovy vyšel hlouček dalších mužů a mezi nimi se skrýval člověk, výškou odpovídající jejich cíli...

  "Připrav se, Same," zašeptal Gabe ke specialistovi a za stálého míření na hlouček mužů položil prst na spoušť.
  "Připraven, střelče!" potvrdil stejně tiše specialista a také on sledoval strážce s jejich cílem uprostřed.
  "Počkej, až budou na cestě, potom to odpal! Potřebuji, aby se trochu rozestoupili, jasné?"
  "Rozumím!"
  
  Trvalo jen několik vteřin, než se muži i se svým chráněncem dostali na kraj silnice, kde již stálo připravené vozidlo. Když se jeden z nich natáhl dopředu, aby mohl otevřít dveře vozu, odkryl Gabeovi alespoň částečně výhled na cíl. Gabe na nic nečekal.
  "Pal!" nařídil specialistovi a ten okamžitě odpálil diverzní zařízení. Na střeše sousední budovy, jen několik metrů od jejich pozice, se ozval tlumený výbuch.
   
  Diverzní zařízení splnilo svůj účel. Gabe správně předpokládal, že v okamžiku výbuchu se osobní strážci instinktivně přikrčí, než se zorientují a odkryjí tak chráněnou osobu alespoň na vteřinu, kterou potřeboval. A strážci mu ji poskytli. Zatajil dech, namířil na cíl a...
 
  Seržant Gabe nebyl žádným zelenáčem. Měl už na svém kontě osm misí, všechny úspěšně potvrzené, a velení si bylo oprávněně jisto Gabeovým úspěchem i tentokrát. Patřil k nejlepším, kdo mohli být tímto úkolem pověřeni. Někdo by si mohl myslet, že je snadné zamířit, podívat se člověku do očí a chladnokrevně stisknout spoušť. Ale k tomu, aby to člověk dokázal, musel projít opravdu tvrdým výcvikem a také nesmírně náročnou psychologickou přípravou. A Gabe byl jeden z těch, kteří to dokázali. Jenže jej nikdo nepřipravil na možnost, že se jeho cílem stane dítě...

  "Pal!" zavelel tentokrát Sam, když se ani dvě vteřiny po výbuchu neozval výstřel. Ale neozval se ani ve třetí, ani ve čtvrté.
  "Pal!" zařval tentokrát už hlasitě, ale Gabe ho nevnímal...

  "Dítě...vždyť je to malej kluk!" přemýšlel. "Nemůžu přece zastřelit malýho kluka, vždyť mu je sotva..." 

  Ale myšlenku už nedokončil. Hlava mu podivně klesla a zůstala nehybná, a i když jeho oči zíraly na silnici před ním, nemohly nic vidět. Nemohly vidět ani to, jak jen o vteřinu později proletěla kulka Samovým dalekohledem, kterým sledoval zmatek před sledovanou budovou.

  Gabe i Sam sledovali svůj cíl. Sledovali vchod do budovy a nespouštěli jej z očí. Nemohli proto vědět, že muži, kteří chránili jejich cíl, nebyli jeho jediní strážci. Nemohli si všimnout, že se na střeše jimi sledované budovy objevil ještě jeden strážce, strážce s ostřelovací puškou. Strážce, který k tomu, aby je našel, nepotřeboval diverzní zařízení. Stačilo mu to jejich.

  Slunce začínalo hřát více, než by mohlo být dvěma elitním ostřelovačům, ležícím na střeše, příjemné. Ale ani Gabeovi, ani Samovi to nevadilo. Nevadilo jim už nic...