Vietkong a tunelové krysy

V   podřepu a tmě se snažím pohybovat co nejrychleji . Moje ramena narážejí na  úzké stěny vstupního  tunelu  do  PODZEMNÍHO MĚSTA!  Cítím pach hlíny a modlím se ať nevyruším nějaké pavouky nebo brouky.   Totálně zmatená následuji malé světýlko z baterky, kterou mi svítí na cestu můj průvodce, který se pohybuje mrštně a sebejistě .... ne to není dvd hra, to je realita.

KAM  jsem to vlezla?  

Jsem na prohlídce znýmých  CU CHI tunelů, které se nachází asi 70km od města  Ho Chi Minh - dříve Saigonu -bývalého hlavního  města jižního Vietnamu. (Pozn. Nyní  Vietnamská socialistická rep., hlavní město Hanoi, cca 86 mil. obyvatel, rozloha 331.690Km2) 

Jedná se asi o nejzajímavější tunelový komplex na světě.  Propagační materiály uvádějí  až 300km chodeb navzájem propojených, které vznikaly již v padesátých letech minulého století.  Na začátku sloužily jako rychlý úkryt pro potraviny a i pro  samotné místní rolníky před Francouzi. Během let se však tunely zdokonalovaly postupně propojovaly.  Vzniklo něco jako „ město-bludiště“, které bylo během války s Američany (70.léta min. století) klíčové pro místní partyzány spojené s Vietkongem.

 Naprosto chápu, že Američané proti tak důmyslnému  systému neměli žádnou šanci... když k tomu přidám nesnesitelné vedro, vlhko, komáry .... já vydržela v mírových podmínkách ` pod zemí města celé 2 minuty! A měla jsem dost. Místní bojovníci tady žili i několik let.

JAK“ město“ fungovalo ?

„Vstupy do tunelů byly velmi úzké (no problem pro místní obyvatele) a byly maskovány listím a větvemi.“  Popisuje Hau, náš průvodce.  Pohne nohou a odkopne listí.... Objeví se něco jako víko od bedničky?  „Neskutečné“.  Opravdu jsme stáli  asi metr od jednoho z mnoha malých vstupů do podzemí, občas ale byly maskovány velmi důmyslnými pastmi, takže „smůla“ pro osobu, která o tom nevěděla... Město mělo tři úrovně (až 10m hloubka), v prvním, nejméně hlubokém byla kuchyň, plánovací  kancelář, v dalším ložnice, sklady se zbraněmi i potravinami, a v posledním  také nemocnice i s porodnicí!  Vstupy a výstupy v jedné části byly i do vody nedalekého Mekongu. Jak se tam dýchalo? Existoval celý systém větracích šachet, které vypadaly jako myší nora.

A TUNELOVÉ KRYSY?  Existovaly. Byly to speciální oddíly US vojáků, kteří  pod přísným utajením byli speciálně cvičeni pro boj v „tunelech“.  Tento boj, byl opravdu  nebezpečný.  Jejich počet  se odhaduje na 300 bojovníků. Jen asi třetina se vrátila domů...

Sedíme pohodlně v místní restauraci.  Pochutnáváme si na dušené rybě, která pochází  z  místních rýžových polích. Všichni jsou moc milí a usměvaví. Venku pulsuje pokojný život velkoměsta. Jedinný souboj, který můžeme nekonečně dlouho pozorovat, je mezi místními řidiči skůtrů a jiných, motocyklů. Průvodce nás ujistil, že jich je kolem  5milionů.