Může být masáž nebezpečná..?

(Aneb jak mě Číňani  „pálili“  rozžhavenou skleněnou baňkou a „bušili“  do nohou kladívkem.)   „AUUU!“ zařvala jsem do naprostého ticha  relaxační atmosféry, hlavně leknutím.  Vlastně mně ve skutečnosti nic nebolí.  Usměvaví a milí  Číňani, se tváří rozpačitě.  Stále zírám překvapeně na mé chodidla, na kterých je „přilepených“  několik  baněk.  Kde se nacházíme?  S manželem jsme vyrazili na masáž... A jak vše vzniklo?

„NIKDY nepůjdu na čínskou masáž a NIKDY na mne nebude sahat žádný Číňan!“ Prohlašovala jsem rozhodně ještě po několika měsících našeho  pobytu v Šanghaji.   Ale tak jako obvykle, moje prohlášení „NE“ se pomalu mění nějakou záhadou v realitu „ANO“.   Mnoho přátel a známých si místní masáže moc pochvalovali,  a to jak masáž nohou , tak i celého těla...prý dobrá kvalita  a  i cena.  „O.K. jednou to můžeme zkusit“, prohlásila jsem váhavě po jedné další chvále.  

 V Šanghaji je hodně masážních salonů (opravdu se jedná o klasické masáže) různé kvality a ceny. Vyrazili  jsme do obchodní čtvrti  Hongqiao, kde v jedné z ulic jich je hned několik vedle sebe.  Zcela nahodile jsme vybrali jeden vchod a pak se děly věci.  Okamžitě nás  obklopilo několik zaměstnanců,  zdravili nás hlasitě a přitom se ukláněli,  pantofle přinesli na přezutí.  Když už, tak už!  Podle základní nabídky vybíráme hodinovou masáž těla a hodinovou masáž nohou.  V duchu si říkám, jak to tak dlouho vydržím. Odvedou nás  do patra, kde je spousta malych místností, je tu docela plno, tak snad to nebude tak špatné.  Do jedné masážní místnosti nás nakonec uvedou, jsou zde čtyři masážní stoly a jinak nic.  A než si stačím promyslet,  jestli se mám svléknout,  vejdou  „naši dva usměvaví maséři“, on  a ona! Představí se jako č. 56 a č. 35,  přinesou čistá prostěradla, ručníky a něco  -  proboha to je pyžamo! Oba diskrétně zmizí.  No to teda ne... ale ano, poslušně se navleču do pyžama,  když usoudíme oba, že je opravdu čisté a asi to bude i pohodlné.  

 „Já si beru tu paní“  stačím ještě v rychlosti prohlásit směrem k manželovi.  Jenže paní mi stejně nerozumí a když se se naši maséři vrátí bez diskuze si nás rozdělí.  Jistě, že mám Číňana! Nicméně věci plynou a já usoudím,  že to teda vydržím (odcházet  v pyžamu se mi přece jen nechce).  Ze začátku jsem  napnutá  a ve střehu.  Po deseti minutách se uklidňuji, není to tak špatné. Oba postupují systematicky od šíje, ramen a končí se u nohou (ne chodidla,  ta jsou zvlášť). Mlčky a pečlivě.  Po půl hodině “můj mozek“ vypne a  k vědomí mně probere až  „zatahání za vlasy“, což je součastí masáže, která nekončí u nohou,  jak jsem si myslela, ale na hlavě. A je to moc příjemné. „Aha, tak to už je konec“, nestačím se divit jak čas příjemně uplynul.  

 A když nám nohy „umyjí“  začínají pěkně po jednotlivých bodech masírovat. Ukážou nám i maketu chodidla, a jaké body označují jednotlivé orgány v  těle.  Má to jen malou chybičku, mají to pouze v čínštině. Ale pěkně si to užíváme..   Jen zaregistruji, že se něco zapaluje a příjemně to voní.. A najednou šup a mám baňku na chodidle!  To není fér,  proč to nemá i manžel, ten si spokojeně  hoví vedle v křesle, bez baněk!  Opravdu to nebolelo, ale příště – bez baněk.  Jinak opravdu dobrý. Při placení jsme zjistili, že jsem měla maséra „top“ kvality, tj. nejen vyšší cena, ale skleněné baňky k tomu. Ale kdo to má vědět? Málem bych zapomenula,  ješte nakonec nám  proklepali  gumovým kladívkem lýtka...ale to bylo v  pohodě.

 A co příště ??  Při odchodu jsem si ještě v nabídce všimla,  že salon nabízí i masáž uší ! A to hodinovou.  Tak to vůbec nechápu,  jak můžou hodinu masírovat  uši?  Zkusíme..