„Mňam.“ Dala bych si něco dobrého...aneb jak chutná „čína“ v Číně

(Místo děje – Šanghaj, největší město v Číně.  Zastavení  první – něco málo o jídle.) Sedíme u krásného kulatého stolu, který je plný misek a mističek, vedle mističek hůlky a příjemní číšníci nosí čínské dobroty. Jsme ve stylovém salonku výletní lodi, která zkušeně brázdí vody řeky Huang-pu, po jedné straně je nádherně nasvícené pobřeží „Bund“ a  po druhé straně hypermoderní čtvrť s vysokými mrakodrapy,které patří mezi nejvyšší na světě, Pudong. Současná Šanghaj je opravdu fantastická směsice „staré a nové“ Číny.

 Zpět k jídlu, v žaludku mi kručí hlady. Duchaplně konverzuji, (v angličtině) čínsky samozřejmě neumím. Pozoruji své sousedy, jak a co nabírají.

„Je to dobré?“ konverzuji s mladým vzdělaným Číňaněm.  Zaujala  mě totiž mísa s kuřecími nohami s drapy, stehýnko ani křidýlko nevidím.

„Uhmmm“ kýve hlavou, že ano a nabírá kuřecí nožky, strčí do pusy a krásně obere, ale co? Vlastně na tom drápu nic není. „Tak jdu na to.“ Pokouším se napodobit souseda. Ale pro mne je noha-dráp, prostě nic. Zase nenápadně odložím. „Fuj.“ Tak dál...ano krásná černá vajíčka na tvrdo  (tísíc let staré vejce), tak do toho, když to zvládnou oni, tak i já. Na barvu nekoukám..mňamka to zrovna není. Dnešní večer sním ještě roztodivné druhy zeleniny a samozřejmě misky rýže, tak ta je o.k. Sladkosti Číňané v podstatě neznají, snad jen různé druhy nakládaného ovoce. Já dávám přednost čerstvému.  Obvykle se podává k účtu talířek s nakrájeným melounem.

Ale tohle by nebylo fér. Takhle představit čínskou kuchyni. Skoro každý ji zná, a to nemusí cestovat jako já, až do Číny.  Jedna věc je ale jistá – čína v Číně – chutná  úplně jinak. Jiné vůně, chutě, suroviny, přísady.

A co místní kuchyně vlastně nabízí? Kombinací chutí od sladkokyselých až po hořké, pikantní, pálivé. Mezi nejznámější patří určitě nasládlá kantonská kuchyně a naopak zase pálivá sečuanská. Z  jednotlivých jídel je určitě nevyhlášenější pekingská marinovaná kachnička  a  pro  Šanghaj jsou typické masem nebo zeleninou plněné knedlíčky vařené na páře. Fakticky moc dobré. Také je pravda, že Čínani jedí  „vše“. Takže při návštěvě typické místní restaurace si ve zvlaštní místnosti můžete vybrat  čerstvou  žabičku, želvu, hada nebo snad jen obyčejného kraba.. Já dávám přednost vepřovému na sladkokyselo nebo hovězímu na fazolkách.

Ovšem zajímavé je pozorovat chování místních zákazníků versus personál.  Zákazníci srkají, mlaskají a hlučně se baví mezi sebou, kouří a mezitím pokřikují své požadavky na početný personál.  Ano, a personál jen kmitá!

„Slovo prosím a děkuji se v restauraci se nepoužívá.“ Vysvětlovala mi jedna známá. „Spropitné se nedává ani neočekává! A ceny jsou opravdu příznivé. Při odchodu se početný personál klaní, usmívá a děkuje a přeje, abychom se vrátili.“  Nevěřila jsem. Ale opravdu,je to tak. Náš zákazník náš pán.A co dělat, když už není chuť  na místní kuchyni? Naštěstí v téměř  20ti milionovém  městě je spousta vyborných japonských, korejských, thajských, indických restaurací. A co dělat když máte chuť na pizzu? Tak se jde do zaručené pravé italské restaurace..ovšem obsluha je čínská. Najednou mám docela hlad. Blíží se čas večeře...co si dám dobrého?