Když se řekne „Bum, bum, bum!“

Aneb česko-čínské recepty a vaření. S naší Liu (ayi : teta na všechnu pomoc v domácnosti, včetně vaření) máme po roční spolupráci spoustu takovýchto výrazů. Liu je moc milá a pracovitá. Ale k věci , tj. VAŘENÍ. Výsledek po mé názorné výuce, respektive „hodinách“ české kuchyně, nebyl špatný.  Liu teď  zvládne „Bum, bum, bum“ tj. řízky,  včetně přípravy domácí strouhanky. Také bramboráky, lívance, bramborovou kaši...do kachny jsme se nepouštěli, protože ta „jejich“ pekingská tady chutná lépe a knedlíky jsme take vynechaly, mají tu místní šanghajské plněné zeleninou nebo masem a také tu chutnají skvělě.  

Něco „SKUTEČNĚ  čínského“ jsem na oplátku očekávala já. Vím, že jednotlivé lokální kuchyně se od sebe liší, takže, když někdo nemá rád pálivé, tak by neměl chtít sičuanskou kuchyni apod. Nicméně jsme s rodinou chtěli  něco „typického a domácího“.  Liu se opravdu snažila, to musím uznat, ale prostě  platilo přesně-jiný kraj, jiný mrav.  Po té co jsem  jí vysvětlila, že „nemusíme“ litr oleje na porci, ani kilo chili papriček nebo spoustu česneku, který „provoněl“ celý dům i okolí, následovala diskuze o tlustém masu. Já ukazovala, odkrájet a vyhodit. Ona ukazovala zase opak. Nicméně pochopila  naše jednotlivé připomínky.  Koupila jsem i kuchařky v čínštině. A myslela, že to už bude o.k.  Omyl.  Se stálou jistě dobře míněnou snahou opakovala obdobný recept. I když jsem jí nakoupila čerstvou zeleninu na trhu a maso všeho druhu, tak  výsledek bylo maso rozkrájené na tak malé kousíčky, že vlastně nebylo poznat co jíme a k tomu orestovaná  zelenina všeho druhu v kupě oleje. Nicméně rýže z riceboileru byla vždy výborná! A když rodina odmítala doma „čínu“ jíst, musela jsem i já uznat, že  to takhle dál nepůjde.

A tak jsem se do toho vložila a tři  zajímavé RECEPTY jsou zatím skromným výsledkem, ale chutnají skvěle. A všichni jsme spokojení. Nemusím  shánět žádné žáby, kuřecí drápy nebo prasečí nožičky, nicméně bez sojové omáčky a zázvoru se neobejdeme.  A k vaření mi stačí pouze wok. Rýži uděláme v riceboileru (opravdu skvělý „hrnec“ na rýži). Náš asi nejoblíbenější recept  je – hovězí se zelenými hráškovými luskami, nejnovější je vepřové na sladkokyselo.  

Ale jednoznačně nejrychlejší typicky místní je – CHAOFAN – a já tomu říkám čínské rizoto.  Uvařím rýži.  Připravím si  malé kousky vepřového (ale někdy pro změnu dám šunku), krevety, hrášek a mrkvička (já používám mraženou směs ) a vajíčko. Maso, krevety a zeleninku orestuji ve woku, pro chuť přidám lžíci sojové omáčky, pak přidám uvařenou rýži, promíchám a stále restuji, na závěr ještě vajíčko, a zase promíchám...hotovo. A všeho „přiměřeně“, záleží kolik nás bude u stolu.  Jíme z misek a hůlkami, ale lžíce je také přijatelná.

Právě jsem se dozvěděla, že začíná sezóna krabů. Číňané milují prostě své sladkovodní kraby! Tak nadšeně mi jeden z nich vyprávěl jak si vždy se ženou pochutnají... Opravdu jsem  nabídku čerstvých krabů viděla jak v supermarketu tak na trhu. I restaurace mění  jídelníček ve prospěch krabů. Takže další novinkou naší domácí kuchyně bude určitě nějaká krabí pochoutka.