Hangzhou, Marco Polo a malé buddhistické rozjímání.

Jedeme  asi  dvě  hodiny  po nové dálnici ze Šanghaje,  když  v  dálce uvidím ono „nebeské město“ HANGZHOU. Tak ho měl nazvat dle dochovaných literárních pramenů  proslulý cestovatel   MARCO POLO.  Dokonce tady měl několik let působit ve vysoké městské funkci, v období dynastie Yuan – 1279 – 1378. Tak trochu vyrostlo do šířky i výšky,  od doby italského kupce.  Dnes má „městečko“ cca 6 milionů obyvatel.

A  romantická představa o malebném městě definitivně mizí,  když vjíždíme do centra a zůstáváme stát v sobotní zácpě.  Alespoň máme trochu času pozorovat  „místní architekturu“.  Jedná se vlastně o prales šedých paneláků, na hlavní třídě je možné vidět i modernější obchodní  centra.  Míříme   k jednomu z cílů výletu – jezeru XIHU.  Číňané ho považují za jeden z divů přírody.  Xihu (Západní jezero), se prostírá na cca 8km², tj.  je opravdu velké.  V jeho okolí se tyčí malebné hory.  Protože je slunečný den,  neváháme a  pronajímáme si  tradiční  loďku i s místním kormidelníkem.  Dobrý nápad,  na vodě je klid a pohoda , zatímco na břehu začíná být  správná čínská tlačenice.

Jezero bylo fajn,  ale láká nás historie.  V okolí se nachází jeden z největších chrámů v Číně, LINGYINSI.  Ve své době slávy (zal. 376 n.l.) zde mělo žít až 3000 mnichů!  

„Jak jen to zvládli manažerovat? Bez aut, elektřiny, splachovacích záchodů.. a hlavně bez mobilů, počítačů, internetu, svého blogu...“ To se asi nedozvím. Nicméně moje představa  „opuštěného meditačního místa“  se ztrácí velmi rychle, příjezdem  na obrovská  a  přeplněná  parkoviště.  Stovky lidí proudí kolem nás a řadí se do fronty na vstupenky.

Cesta  je z jedné strany lemovaná skálou ve které byly vytesány kolem  10stol. n.l. různé podoby Buddhy.  Když se konečně dostáváme k chrámu,  vystojíme ještě jednu frontu na další vstupenku. Co nám zbývá.  Chrám přečkal požáry, povstání  i kulturní revoluci, tak to musí stát za to.  Opravdu.  Nádherná je Síň Velkého Buddhy s 20ti metrovým,  ze dřeva vyřezaným Buddhou.  V celém areálu voní  krásně tyčinky,  zapálené od stovek věřících.  V okolních prostorných budovách žijí a hospodaří mniši.  Podaří se mi nakouknout do jednoduché jídelny s klasickými lavicemi a úzkými stoly. Pozorujeme i pár mnichů.  Ale copak to dělají?  Telefonují.  Doba opravdu pokročila.

(Buddhismus, vychází z učení Buddhy, který žil v Indii v 6. Stol. př.n.l. a v Číně zapouštěl kořeny pomalu a postupně. Nyní je tady rozšířen – tzv. Mahajánový buddhismus. Ten slibuje spásu každému kdo ji hledá.  A prostřednictvím dobrých skutků a zbožnosti, se věřící mohou dočkat nirvány.)

Obloha se rychle zatáhla.  Skoro se setmělo.  My máme před sebou návštěvu vesnice LONGJING, která se proslavila pěstováním kvalitního zeleného čaje.  V hustém lijáků míjíme pole s čajovými keři. Vystupujeme  u  stezky,  která vede k velké čajovně.  A stal se malý zázrak, jsme tu sami!  Ostatní turisté prostě díky dešti  zmizeli. Takže si pěkně v klidu vychutnáváme kvalitní zelený čaj a sladký lotosový pudink.  Z okolních lesů stoupá pára a déšť pomalu ustává.  A když se jdu projít směrem k dalšímu malému chrámu, je tu pouze jeden mnich,  který mi mlčky podává vonné tyčinky a náznakem ukazuje jak mám postupovat.  S díky a překvapeně přijímám a naznačuji,  že s sebou nemám peníze. Nevadí!

Tyčinky voní, ticho a klid kolem...rozjímám.  Někde jsem četla, že chrámy jsou naplněny duchovní energií  věřících.  A po tomto zážitku o tom nepochybuji...