“Do you speak English?” Aneb jak se domluvit s Číňany.

“DO YOU SPEAK ENGLISH?”  Opakuji  jako zaseklý  gramofon ke skupině asi pěti čínských prodavačů. Přibíhají další.  Usmívají se a kroutí hlavičkami a také mi něco říkají ve svém rodném jazyce.  Nacházím se v moderním a čerstvě otevřeném supermarketu, oddělení s tiskárnami. Potřebuji novou černou barvu do tiskárny, vzorek mám s sebou. Můj hlas je stále silnější (jakobych nevěděla,že to stejně nepomůže) a začínám ztrácet nervy (po čínsku – tvář). To není dobré.

„DOPRČIC“, ulevím si česky. „TO, JSOU  ALE  PITOMCI.  „Vztekám se. Když přibíhá další prodavač, dávám se na ústup.  Konečně mi dojde, že se pro dnešek asi nedomluvím.  Mezi regály nakonec najdu hledanou barvu, abych doma zjistila,že jsem si koupila žlutou místo černé!  Když se konečně uklidním, vidím věci „trochu jinak“. Dokonce se i usměju při představě jak si skupina Číňanů v českém supermarketu chce nechat poradit a to rovnou v čínštině..tak to by asi nepochodili. Obecně vzato, z jiného úhlu pohledu jsem za „pitomečka“ já. A tak se rozhodnu,najednou. Zkusím se naučit čínsky! 

(Od roku 1913 je úředním jazykem v Číně tzv.  PUTONGHUA, neboli standartní čínština. Existuje ale mnoho rozdílných dialektů.  Až   kolem  55 etnických menšin tady žije. Stává se, že se lidé z různých oblastí nedomluví. Pak nastupuje „úloha“  společného písma, které se vyvíjelo jako druh umění od 16stol. Př. n.l. Postupně se psalo na kámen, kosti, bambusové proužky, hedvábí, papír... Čínské znaky se skládají ze dvou prvků – významového a fonetického. A mimochodem, pro přečtení novin prý stačí znát jen cca 3000 znaků!)  

PRVNÍ  lekce jde docela snadno. GRAMATIKA se  mi  zdá docela jednoduchá.  Teda na první pohled.  Moje učitelka je velmi trpělivá a hodně mně chválí. Snažím se,  a chci si zapamatovat  co nejvíce slovíček.  Je to samé „hao“ dobře  a „ ni hao“ dobrý den. 

Celá nadšená se rozhodnu poobědvat v čínském  bistru. Čínsky pozdravím a objednávám si polévku „tang“. Prodavač se usměje a „něco“ mi říká. Ale co? „Wo yao tang.“ Opakuji rozčileně. Prodavač mi podává „cukřenku“?  To si snad dělá legraci, ne? Nakonec jsem naštvaně ukázala na obrázek s polévkou. To pochopil hned.

POKUSÍM,  se vysvětlit co se vlastně „lingvisticky“ stalo. ZÁKLADEM  při i mluvení jsou 4  melodie!! Pro ty, kteří nemají HUDEBNÍ SLUCH  (jako já), je to problém.  Existuje totiž mnoho slov,které mají více významů,které se liší vyslovením daných melodií.  Takže, slovo „tang“ znamená nejen polévka,ale i cukr. Má melodie se bohužel asi podobala cukru.

STÁLE  chodím na  hodiny čínštiny. Postupně jsem se naučila pár základních frází a slovíček k „přežití“. Jde to ale ztuha. O to mám větší radost,když mi občas už v obchodě nebo v restauraci rozumí. Noviny si tady asi nikdy nepřečtu, ale to mi nějak nevadí. Ale velkou radost mi nečekaně dělá náš 2,5letý syn. Ten se domluví se svojí (tetou=ayi) čínsky velmi dobře. Tak až povyroste,bude mi dělat tlumočníka, to je dobré řešení.Pro ty, kteří by chtěli začít s čínštinou, vzkazuji - určitě to STOJÍ   ZA  TO...