O moci, svobodě slova a virtuálních vraždách

Miroslav Macek dostal od Facebooku k Vánocům "hezký dárek" - smazali mu účet, protože na něm vystavoval prsa své přítelkyně. Porušil pravidla, dostal červenou kartu. Pravidla jsou to ujetá, ale vlastně o nic nejde. Zatím.

Jsou na iDnesu prsa povolena? :-)autor fotografie: Guttorm Flattabø /flickr.com/

Příznivci konspiračních teorií jsou přesvědčeni, že za virtuální vraždou stojí nějaký udavač, který MM prostě nemá rád a tak hlásí každou necudnou fotografii, kterou si pan doktor vyvěsí na profil. Já konspirační teorie moc ráda nemám. Facebook má pro fotky velmi přísná pravidla a zakazuje jakoukoli nahotu. MM při registraci s pravidly souhlasil, pravidla porušil, v souladu s pravidly byl upozorněn a pak smazán. Vlastně se nic nestalo. (Zatím.)

Osobně protibradavkovou politiku Facebooku považuji za pitomou. Nádherná prsa Mackovy přítelkyně jsou esteticky daleko přívětivější než většina opileckých momentek nebo retardovaných rádoby vtípků, které těmi stránkami kolují. Někteří mí přátelé mají ve svých profilech fotografie takového kalibru, že i já se nad nimi uzardívám – ale není na nich jediná bradavka, tak je prudérní bonzovací software nenajde. Je tisíc věcí, které facebookové adminy nepobuřují, kdežto z prsou šílí, snad i kdyby se jednalo o prsíčka kuřecí.

Všichni víme proč – Facebook je americký server a Amerika prostě má poněkud ujetý vztah k nahotě. (Stačí připomenout známou kauzu, která řešila „obscénní“ fotografie kojících matek.)

Něco podobného jsou i případy rušených blogerských účtů na iDnesu. Bloger se registruje, souhlasí s nějakými podmínkami, poruší je, je smazán. Našli se tací, kteří smazání blogu považují za cenzuru a porušení práva na svobodu slova. (A vysvětlujte jim do bezvědomí, že naprosto nepochopili, co to „svoboda slova“ je - a kdo jí komu garantuje.)

Obojí je to o tom, že privátní server prostě má právo stanovit si svoje vlastní pravidla. I když budou ujetá, pokud jsou pro všechny potenciální „zákazníky“ stejná, není na tom nic špatného ani diskriminačního. Zpochybňovat takové právo je nesmysl a jistá cesta do pekel.

Jiná věc ale je, jak lehkomyslně na ujetá pravidla přistupujeme my, zákazníci/uživatelé. Myslím si, že jen málokdo se zabývá širšími důsledky svých voleb.

Když jsem tady dštila síru a oheň na Švejka a jeho implicitní vinu, musím druhým dechem přiznat vinu vlastní – i já, protože na obou serverech působím, vlastně nepřímo deklaruji: „souhlasím s vašimi ujetými/neujetými pravidly, jsou v pořádku, pokračujte.“

S pravidly Facebooku nesouhlasím, s pravidly iDnesu ano – je to můj osobní postoj a každý může mít jiný. Ale jsem povážlivě nekonzistentní. Byla-li bych důsledně zásadová, svůj profil na Facebooku ihned zruším. Tím, že ho neruším, uděluji Marku Zuckerbergovi implicitní moc buzerovat svou protibradavkovou paranoiou ostatní uživatele.

Dnes vlastně o moc nejde – jen o bradavky a grafomanské kňouránky. Oba servery jsou v zásadě zábavní, přítomností nebo nepřítomností na nich nikdo nic moc netratí a případná virtuální vraždička ho v zásadě nebolí. Ale podívejme se na svět za pár let a vyjeví se nám to v poněkud jiných barvách: Technologie prostupují naše životy čím dál tím důkladněji. Jsme na nich stále závislejší. Moc se pomalu ale jistě z rukou států přesouvá do rukou korporací a internetových magnátů. To oni ovlivňují, jaké budou naše budoucí životy.

Nebude to trvat dlouho a portály typu facebook nabubří do takové velikosti a síly, že virtuální bytí či nebytí bude fatální. Už dnes vidíme, jak se vede válka s nepřizpůsobivými. WikiLeaks nedostanou zne/užitím moci policejní a soudní – pomalu a jistě je odstřelují odmítnutím internetových služeb. Tím, že zkomplikují jejich financování a odsoudí je k nomádské migraci po poskytovatelích internetových služeb významně umenší jejich možnost být viděn a slyšen. Dnes už toho mnoho nezmůžou, protože o WikiLeaks se ví a tak si je každý na nějakém mirroru najde.... ale co by se stalo, byli-li by v téhle virtuální vraždě rychlejší a důslednější, kdyby ťali hned v okamžiku, kdy se objevila „první bradavka“?

Myslím, že většina z nás významně podceňuje sílu moci, kterou deleguje na druhé, hlavně sílu moci kumulované. Připadáme si mají a bezmocní a zdá se nám, že svět se chová podle svého, bez našeho významného přispění. Ale je to jen nebezpečné zdání.

Asi nikdo z nás není takový Mirek Dušín, aby začal svět zachraňovat svému pohodlíčku navzdory. Alespoň já taková bojovnice většinou nejsem, bohužel. Ale vědět o tom, že za všechno, co se děje a bude dít, si můžeme sami, to bychom asi měli.