O králíkovi a pokryteckých kočičkách

V jednom doupátku na louce pod kopcem u lesa žily samý kočičky - a jeden králíček.

Zviratka z louky u lesa...Corbis

Povídá králíček: "Hele kočičky, já bych vám rád řekl, že jsem králíček. Budeme kamarádi?"
Kočičky se smály, až se za kulatá chlupatá bříška popadaly:
"Hele truhlíku, ty nemůžeš bejt králíček. Tvoje máma byla kočka a tvůj táta kocour. To je přece jasný, že ty musíš být kočička."
"Jenže já VÍM, že jsem králíček."
"Nevymejšlej kraviny a dej si s náma mlíčko."
"Já mlíko nechci. Od doby co jsem si ho prvně líznul je mi jasný, že jsem prostě králíček. Já si za doupátkem pěstuju mrkev."
"Fujtajksl mrkev. Ty jsi fakt úchyl. Mrkev se přece nejí, to ví každý malý kotě."
"No dyť to říkám, já jsem králíček a tak jím mrkev. Co s tím máte za problém? Mlíka vám tím neubude."
"Nevnášej nám sem nějaký novoty a raději mlč. Ještě to zaslechnou koťata a zkazí jim to morálku. Být králíkem je hřích, škrábal už o tom velkej Kočičák."
"To myslíš ty tři škrábance na vrbě u řeky? To jsem četl. Kde berete tu jistotu, že je v tom napsaný to, co v tom čtete? A vůbec - vzýváte Velkýho Kočičáka, ale kdo ho kdy viděl?"
"Viděl neviděl, Velkej Kočičák bejt musí, jinak by svět neměl řád. To od něj víme, co je smyslem života - lízt na stromy."
"Mě to nebaví."
"A na co pak tvůj život je, když nelezeš na stromy?"
"A to je fakt nutný, aby měl můj život nějakej smysl? Mě stačí, když se dobře daří mojí mrkvi. Letos bude hezká úrodička a sluníčko svítí."
"Jsi nemocnej. Asi ti máma dávala málo mlíka. .... Ne, už vím, čím to je. Můžou za to zajíci z lesa. Tuhle jsem je viděla, jak se poflakovali kolem doupátka. Musíme zavřít koťata do komůrky, aby se taky nenakazily."
"Nepřipadám si nemocnej. Jsem prostě já. Proč s tím máte problém?"
"Protože co je svět světem, jsou kočičky kočičkami. A kdo by nám do toho chtěl vnášet chaos, toho potrestáme. Hodíme tě do řeky a plav si. Když nebudeš jako my, nebudeme tě mít rádi. Dobře si to rozmysli..."

Králíček si sedl pod strom a bylo mu smutno. Proč jsou ty zatracený kočičky tak nesnášenlivý?

Na louku padla noc a on tam furt seděl. Najednou šelest a z křoví se vynořila bílá tlapka.
"Čau králíku. Já jsem se tě přišel optat, jestli nemáš nějakou mrkev. Víš, já už hrozně dlouho předstírám, že jsem kočička, ale z mlíka i lezení na stromy je mi špatně."
Králíček mu dal mrkev a usnul. Pak najednou...

Další šelest a z křoví se vynořila šedá tlapka.
"Ahoj králíku, já jsem tě přišla podpořit, nic si z toho nedělej, kočky jsou prostě fakt blbý. Víš, já taky nerada lezu na stromy, točí se mi z toho hlava... a nikomu to neříkej, ale já starýho Kočičáka znala. Byl tak tlustej, že na stromy nikdy nelezl. A k obědu mu každou neděli stará Kočičáková vařila mrkev na smetaně."

Za noc se křoví rozšelestilo mnohokrát a vynořilo se z něj množství tlapiček. Černé, žluté, mourovaté... s nějakým příběhem o válení v trávě a mrkvi přišel skoro každý.

Sdělovaly mu účast, ale snažily se ho přesvědčit, aby svoje tvrzení, že je normální být kočičkou i králíkem, odvolal. Svět na louce je potřeba zachovat přehledný, vždyť mysleme na koťata! Co kdyby o tom taky začala přemýšlet? Kam by to vedlo? K chaosu a nepořádku, ke konci světa přece... Musíme být kočičky. Jen tak je to správný. Mlíka je dost a stromy košatý.

Jenže králík byl paličatej a neodvolal. Furt zarputile tvrdil, že je blbost řešit, kdo je králík a kdo kočička, že jsme prostě všichni jen obyčejný zviřátka z louky u lesa.

Se svítáním se kočičky shromáždily u stromu. Tentokráte nepřišly po jedné, ale hezky pospolu. A hlasitě zamňoukaly:
"Protože nechceš bejt slušná kočička, musíš být spravedlivě potrestaný."

A ostrýma drápkama ho zahnaly do řeky... Kočičky jedny pokrytecký.