Ach ja ubohej- Nase ochotnicke divadlo

Tak už to chodí. Nechtějí mne mezi sebe přijmout, neb jsou uzavřený klub, do kterého mají přístup pouze vyvolení, mezi které nepatřím.

Nejvíc jsou proti holky, kterým obrazně řečeno vstávají vlasy hrůzou na hlavě při představě, že bych měl s nimi hrát divadlo. Už tak se netváří extra nadšeně, když mne vidí, a ne to ještě, kdybych měl s nimi hrát. Jak říkám, holky vždycky, když mne zmerčí, pokrčí nos, protočí se jim panenky a jednoznačně dávají najevo, že jsem ten poslední, kterého rády vidí. Ostatním by to ani moc nevadilo, kdybych měl s nimi hrát, ale holky jednoznačně říkají, že když budu hrát já, nebudou hrát ony. Tak si holt o tom, že si někdy zahraju divadlo, můžu nechat jenom  zdát. Ach jo