Ach já ubohej človíček

Neb stále nemůžu najít holku, která by mne chtěla, protože jsem, jak říkají holky, malý, vychrtlý, samé kosti žádné svaly, škaredý, prostě pro život manželský, absolutně nepoužitelný.

Každá holka chce krásného, svalnatého, hezkého kluka, který má široká ramena a vypracované svaly. Jelikož já takový nejsem, tak zůstanu celý život na ocet.

  Holt, v tomhle jsem se Pánu Bohu nepovedl a holky mi to dávají příliš okatě najevo, ať už u nás v práci, nebo na volejbale, kde chodím hrát, tam se jedna holka podívala na mé svaly, pokrčila nos a ještě si provokativně sáhla na ten svůj.

     Holky u nás v kostele taky nejsou zrovna nadšené, když mne vidí, a dávají přednost jiným klukům přede mnou.

     Když jsem přišel poprvé do firmy v Brně, kde jsem dělal víc než rok, tak se holky taky tvářily poněkud posměšně, jakmile mne spatřily. Jedna si dokonce provokativně odsedla, když jsem šel k ní pracovat, aby mi dala znát, že se mnou nechce mít nic společného, a že se ona, taková hezká, nemíní zahazovat s takovým škaredým klukem.

 Kéž jednou potkám holku, které nebude vadit, jak vypadám, a bude se mnou chtít chodit, byť se jí ostatní budou posmívat, že chodí s takovýmhle.