Kam kráčíš, školo?

Můj pohled na vzdělávání v dnešní době není moc pozitivní. Ale obávám se, že může být i hůř. Ale třeba je můj pohled mylný a vše je v pořádku.

Nějak nerozumím vytrvalé snaze státu pomocí zákazů, příkazů a nařízení zlepšovat náš život a vzdělanost. Respektive snaze rozumím, se způsobem je to horší. Ale vezmu si to popořadě, jak mi to přišlo na mysl.

Vzdělání.

Jistě velmi důležité. Ale proč jsou všem snahám navzdory výsledky českých žáků čím dál horší? To bereme ohledy na geniální děti, nedostatečně mentálně vyzrálé děti, specifické vlastnosti jednotlivých etnik, potřeby jednotlivce. Platíme osobní asistenty, asistenty vyučujícího, zavádíme pomůcky a postupy. Máme víceletá gymnázia. A? A nic. Pořád se horšíme. Tak zakládáme nové typy škol, integrujeme, vymýšlíme lejstra, genderově vyvažujeme. A pořád nic. V čem tedy děláme chyby? Netuším.

Že by to bylo tím, že přes veškeré papírování a snahy tak nějak nemáme čas na ty děti? Vždyť si mohou veškeré informace najít na Googlu a Wikipedii i jinde. Umí ale tu informaci zpracovat? Ne? Tak ať jim to vysvětlí doma. Škola na to nemá čas. Škola integruje a plní veškeré požadavky státu.

Když jsem chodil do školy já, prostě jsem se látku musel naučit. Když ne, byl problém. Psal jsem domácí úkoly, referáty (pochopení obsahu a vytažení si důležitého obsahu), učil jsem se. Byl jsem zkoušený u tabule. A postupně jsem si na již naučené nabaloval novou látku. Jistě, učil jsem se spoustu zbytečností, některé předměty jsem nesnášel, v jiných vynikal. A můj soused v lavici to měl stejně, jen ty předměty se lišily. Ale museli jsme oba zvládnout všechno.

Další (vyšší) vzdělání.

Musíme pozdvihnout vzdělanost - kdo nemá alespoň maturitu, není nic. Takže jsme v bodu, kdy se nehlásí na učiliště děti, které chtějí tu práci dělat, ale děti, které se nedostaly na maturitní obor. Spousta dětí je nešťastných, protože studují něco, co je nebaví, co stejně nikdy nebudou dělat. Ale mají maturitu. A to se přece počítá. A nebo je to nebaví a navíc mají stigma, že nejsou schopny maturitu složit. Takže máme spoustu maturantů, ale chybí nám dělníci. Tak dovezeme Ukrajince, Poláky a Rumuny, oni by to Češi stejně nedělali. A mezi námi, maturita dnes a maturita před třiceti lety je také propastně rozdílná. O maturitní zkoušce konané např. v roce 1930 nebo 1946 raději ani nemluvím.

A co teprve vysoké školy. Ty zajisté přispějí k vyšší vzdělanosti národa. Vzdělaní lidé jsou důležití, o tom nemůže být sporu. Proč se tedy snižují požadavky zrovna u vysokoškolských oborů? Konkrétně třeba lékařů? Nedávno jsem poslouchal, jak je studium náročné, jak si chudák doktor musí po studiu na vysoké škole ještě doplňovat vzdělání atestacemi. A tudíž nemá ten odpovídající plat. A proto nemá společenské postavení, jaké si zasluhuje. Proto se musí změnit celý systém. Jinak nám lékaři odejdou do ciziny, kde jsou velmi žádaní. A nejsou náhodou žádaní proto, že jsou systémem atestací skvěle připraveni pro své povolání? Stejně, jako tomu bylo u zdravotních sester? Ty studovaly čtyři roky a byly univerzálně připravené do zdravotnictví. Byly schopné zaskakovat za kolegyně z jiného oddělení. A byly vysoce ceněné v zahraničí, právě pro svou univerzálnost. Dnes sestra studuje ke střední škole ještě vysokou, aby mohla píchnout injekci nebo podat pilulku předepsanou lékařem. Většinu času pak tráví psaním dokumentace, která za posledních dvacet let neuvěřitelně nabobtnala. Takže spíš než o sestru, jde o písařku, která k tomu ale musí vykonávat náročné povolání.

Co je tedy s českým školstvím špatně? A skoro se bojím zeptat, kam asi tedy směřuje.