Doba husitská

Můj pohled na dobu husitskou. Bez příklonu k Jiráskovi a tomu, co mě učili ve škole. Asi můj názor není příliš populární, ale jak říkám - přesvědčte mě, že se pletu.

Na počátku bych chtěl napsat, že husité byli banda zeměškůdců, profesionálních rváčů a žoldáků. Rozhodně nešlo o Boží bojovníky se svatozáří nebo jakési prvotní komunisty bojující za lepší a sociálně spravedlivou budoucnost. I když jsem se to tak ve škole učil.

Je pravdou, že na husitské bouře zadělal svým způsobem už Karel IV. Svým zakládáním měst a klášterů změnil i fungování celých oblastí. Drobní zemědělci nebo i drobní šlechtici náhle zjistili, že mají nového, mocného a bohatého souseda. Který touží zrovna po tom jejich kousku půdy. Buď se dohodli a složili manský hold (drobná šlechta) nebo byli vyhnáni a stali se žebráky (poddaní). Církev sama byla zmítána spory. Za Karla IV. církev sice upevnila své postavení v Čechách, ale na straně druhé sílily uvnitř církve hlasy volající po návratu ke kořenům a potřeby reformy. Jedním z těchto hlasů byl i Jan Hus - tehdy Mistr na Karlově univerzitě. Je nutné poznamenat, že Hus nechtěl církev zničit, ale obnovit její jednotu. Jeho smrt v Kostnici proti jeho výslovnému přání zažehla požár. Mimochodem, z jeho upálení je obviňována církev a Zikmund Lucemburský. Zikmund dal opravdu Husovi ochranný glejt. Ten ale platil POUZE na území ovládaném panovníkem. Ne tedy před církevním soudem, který byl součástí Kostnického koncilu. A církev Husa soudila, exkomunikovala ze svých řad a předala ke SVĚTSKÉMU  potrestání. Církev dokonce žádala světskou moc o ušetření Husova života. Dá se tedy říci, že hlavní vinu na Husově upálení nese městská rada města Kostnice. Upálení Husa a Jeronýma Pražského bylo ale v Čechách pochopeno jako projev zvůle a eskalovalo sociální problémy. Takže i když Hus výslovně prosil, aby jeho smrt neposloužila k vyvolání násilností, nebyl vyslyšen.

Husitské bouře probíhaly v letech 1419 - 1434. Ozvy těchto bouří potom trvaly do uzavření Kutnohorského náboženského míru v roce 1485. Za tuto dobu bylo České království vrženo ekonomicky i společensky o sto let zpátky. Byl prakticky zničen mezinárodní i vnitrozemský obchod, došlo k obrovskému úpadku řemesel, ale hlavně společnosti jako takové. A koneckonců leckde v cizině na nás dodnes koukají skrz prsty jako na potomky husitů. Tak jak to asi vypadalo ve středověku. Došlo i k úpadku vzdělanosti, o církvi si sice můžeme myslet co chceme, ale v té době byla jediným nositelem vzdělanosti. Ničení hradů a klášterů jako takových husitům nevyčítám (koneckonců, tehdy šlo o novostavby), ale s ničením knih, obrazů a uměleckých předmětů souhlasit nelze. Stejně jako s hanobením ostatků českých králů ve Zbraslavském klášteře a v samotné Praze.

Jediný přínos husitství vidím ve vojenství. Jan Žižka geniálně rozvinul použití bojových vozů jako prostředku vedení defenzivního boje. Rovněž použití domácího hospodářského náčiní přeměněného na zbraně slavilo ohromný úspěch. Pěchota poprvé bojovala na výškové úrovni jezdectva, došlo k rozmachu palných zbraní, byl sepsán Polní řád. Tento se prakticky používal do devatenáctého století. Rovněž bývalí husitsští bojovníci byli najímáni po celé Evropě, jako profesionální vojáci. Dokonce se říkalo, že za koho bojují Češi, prakticky už vyhrál.

Nicméně osobně považuji období husitských válek za zničující pro stát, období barbarské, které Čechy poškodilo na několik set let.