A co přijde dál?

Už ani nezvedám oči úžasem, když si ráno přečtu v novinách na co vše si zase příští rok připlatíme. Ať už je to jídlo, elektrika, voda, plyn, oblečení, atd. Někdy mě tak napadá, kdyby se začal psát opačný seznam, asi by to bylo rychlejší, jenže pak by lidem automaticky došlo, že vše kromě vyjmenovaného se zdraží a sedli by si na zadek asi mnohem dříve, než příští rok. Zřejmě bychom měli i hodně stručné noviny.

Za minulý týden mě, mimo jiné, zaujaly dvě zprávy. První o postupném mazaní údajů z občanského průkazu a jejich následnému dokupování, ale vzhledem k tomu, že psát článek na toto téma by bylo pomyslným nošením dříví do lesa, protože kritika padá ze všech stran už dva dny, já se zaměřím na tu druhou a tou je připlácení nadstandardní péče.

Nepopírám, že v mnoha ohledech jdu jaksi s davem a říkám si, když existuje lepší řešení a doplatek by byl minimální, oproti plné sazbě (která jediná je možná teď), tak proč si nepřiplatit. Možná, že právě tím se dopouštím zásadní chyby a v tomto případě jde jen o politický tah a pomyslný druhý krok po poplatcích, jak zcela vymazat z naší ústavy bezplatnou péči, ale to ukáže až čas.

Dosud jsem se domnívala, že zdravotnictví nezaostalo kdesi v polovině 20 století a snaží se šetrnějšími metodami operace šetřit své výdaje, pacientovu tělesnou schránku, jeho psychické zdraví a svůj nedostatečně početný personál snížením hospitalizace na nutné minimum. A díky tomu všemu operuje co nejmoderněji, tím samozřejmě nemám na mysli drahé přístroje, ale řekněme styl operace, nebo eliminaci pozdějších nutných reoperací, možných pooperačních komplikací a jiné.

Co se týká kvality vybraného materiálu, že se nedává standartně to „nej“ na trhu jsem se už přesvědčila, když babičce operovali šedý zákal. Přestože standardní náhrada čočky se běžně musí po čase znovu vyměnit a navíc v oku bolestivě řeže a  kvalitnější má nesrovnatelně lepší provozní vlastnosti, je plně hrazená pacientem.  No kdo nepoznal nepochopí, já asi taky zatím ne, protože rozdíly znám jen z doslechu, ale ta vetchá stařenka si samozřejmě zakoupila kvalitu a já se jí vůbec nedivím. Možná mě to jednou taky čeká.

To samé je u náhrad kyčelních kloubů. Proč není výhodnější kvalitnější kloubní náhrada, už jen tím, že v budoucnu nedojde k další reoperaci nutné při použití kvality nižší? Samozřejmě, že neznám ceny za výkon jedné či druhé a rozdíl mezi cenami samotného „náhradního“ dílu, ale určitě ani operace nebude nic levného a když si spočítám, že náklady v případě kvalitnější náhrady přinesou úsporu v absenci následné operace a hospitalizace, nemůže být tento rozdíl již tak astronomicky velký, aby se to nevyplatilo již nyní. Ale dejme tomu, zde bych možný příplatek za kvalitu materiálu ještě pochopila.

Mě spíš zarazily zprávy o plánované placené laparoskopii u chirurgických výkonů. Není to tak dávno, co se psalo v novinách, že nemocnice budou samy motivovat pacienta, aby zůstával v jejich péči po operaci co nejkratší dobu. Za prvé psychika doma dělá zázraky, nu a za druhé se konečně v nemocnicích mohou zredukovat počty lůžek na jednotlivých odděleních, což představuje obrovskou úsporu.

Laparoskopii jsem podstoupila dvakrát, banální operace, přesto jsem v roce 1995 zůstala v pooperační péči ještě dalších 10 dnů, ale v roce 2005 mě propustili už jeden den po výkonu. Obrovský pokrok, příjemnější léčba ve své posteli a hlavně tři malé tečky na břiše místo velké jizvy, samá pozitiva. Až dodnes jsem se domnívala, že laparoskopie je v 21 století již běžný standardní výkon, úsporný na obou stranách, ale mýlila jsem se. Od příštího roku se bude hrát na city, nechceš velkou bolestivou jizvu ale jen tři malé dírky? Zaplať! Že na Tobě vlastně ušetříme, protože půjdeš domů minimálně o tři dny dřív, no to bude také ve Tvém zájmu, protože Ty si tu nemocnici platíš! Něco mi tu uniká? Jaký smysl má navracet se k náročným a především bolestivějším a nesrovnatelně riskantnějším operacím, které stejně nikdo z lékařů nechce dělat?

Nejsem tak dobrý ekonom a už vůbec ne zdravotník, možná se takový najde mezi diskutujícími, který mi následně vysvětlí a poopraví mé myšlenkové pochody. Zatím si však budu dál myslet, že léčba „postaru“ je mnohem náročnější a nákladnější. Když si srovnám delší pooperační péči (vyšší náklady za delší hospitalizaci), rizika možné pooperační komplikace díky větší jizvě (vyšší náklady za samotnou léčbu a třeba i za nutný další operační zákrok), čas obou typů operací bohužel srovnat nemohu nejsem operatér, ale  to že dnes lékaři preferují více laparoskopii, než klasický řez, mluví jednoznačně v její prospěch.

To vše sečteno podtrženo mi přijde jako mnohem dražší varianta, která má být do budoucna ale vydávána za nejlevnější a plně hrazenou. Pojišťovny nemají dostatek peněz a přitom se snaží vrátit do nemocnic nákladnější léčbu? Pak mě musí zákonitě musí napadnout proč to dělá, proč chce zvyšovat náklady operací? Jaký je v tom záměr? Že by geniální způsob jak dorovnat schodek v příjmech zdravotních pojišťoven, ale co když lidé nebudou ochotní doplácet a pojišťovny budou vydávat víc peněz než doposud? A co když vědí jak to zařídit?

Asi nebudu daleko od pravdy když řeknu, že vše, co bude pro lidi šetrnější, méně bolestivé, s menším rizikem a jednodušší i pro operatéry, bude od dubna příštího roku za příplatek, řekla bych, že někdo tam „nahoře“ přišel na způsob jak zatlačit na lidi, aby si prostě horší variantu nezvolili a dobrovolně připláceli a připláceli a připláceli. Známe přece lidi, v případě operace si určitě neřeknou: „mám to zadarmo tak to chci, přestože je to horší“, nekupují si nový svetr, ale rozhodují o vlastním těle, takže si naopak řeknou: „proč bych si nepřiplatila za šetrnější výkon, když mě to nebude tolik bolet a budu dřív doma i v práci. Proč bych rodila bolestivě, když můžu skoro bez bolesti (některé alternativní typy porodů budou také za přípatek) no a v neposlední řadě, proč bych si připlácela za hnusnou černou plombu, když už si právě tak můžu zaplatit tu bílou“. Myslím, že nejsem sama, kdo bude uvažovat právě takhle.

Seznam ještě není kompletní, ale mám vážnou obavu, že až kompletní bude (počítám tak v průběhu dvou let), najdeme ve standardním výkonu pouze jednu preventivní prohlídku za rok u svého obvoďáka a ze zbytku se pomaličku, polehoučku stane placený nadstandard, pak sami budeme hlasitě volat po schválení reformy zdravotnictví. A poté už stačí jen nechat se komerčně pojistit, přičemž zjistit, že naše nejsilnější část populace v produktivním věku má natolik opotřebované tělesné schránky, že na 100% pojistit prostě nepůjde, výše pojistného bude tak závratná, že se pořádně připojistí tak 50% z nás a stát si opět promne ruce jak to s námi pěkně skoulel. Pak už opravdu stačí jen krůček ke změně současné péče na řízenou (více zde) a máme další finanční vodopád směřující do krásného českého tunelu.