Duté debaty o Evropě

Je fascinující pozorovat, s jakým málem se organizátoři a zejména donoři různých seminářů a konferencí o EU spokojí. Když se sejdou akademici a novináři, vypustí pár frází a postěžují si na politiky. Nejlépe na ty, kteří v daném tématu drží reálnou moc – v otázkách EU tedy na poslance. Naopak ti, kteří mají moci o poznání méně (senátoři, hejtmani, starostové), se dočkají opatrné pochvaly. Ale abych byl spravedlivý, funguje to i naopak. Když debatují politici, vypustí pár frází, postěžují si na hloupé novináře a od reality odtržené akademiky a jdou domů. To se musí změnit.

Tango - Buenos AiresCarlos Luque

Z řady bohužel nevystoupila ani páteční debata, kterou organizovala Asociace pro mezinárodní otázky a prezentovala na ní průzkum o názorech českých elit na budoucí podobu EU. V úvodních panelech si vystupující postupně postěžovali, že politici vyplnili málo dotazníků (autor studie p. Dostál), že nedokáží v evropských otázkách nalézt jednotu (ředitel Výzkumného centra AMO p. Karásek, novinářka p. Šafaříková) a že poslanci výboru pro evropské záležitosti jsou prostě blbí (už jenom paní Šafaříková). Vše za potěšeného přikyvování většiny přítomných. Jak by ne, postěžovat si na poslance je v české kotlině snadným klíčem k sympatiím publika.

Ostrá kritika bývalé zpravodajky v Bruselu paní Šafaříkové směrem k poslancům a politické reprezentaci obecně se mimo jiného nesla v tom duchu, že nejsou s to nalézt jednotnou vizi role naší země v EU. Problém je nejednota a svár – opět líbivé, kdo by nesouhlasil? Ono to však zní dobře jen na první poslech.

Sluníčková představa, že budeme v EU chtít všichni to samé, je nereálná. Ba co víc, já podobnou jednotu názorů ani nechci – do debat o budoucnosti evropského společenství střet a spor přeci patří. Konkurenci různých představ a vizí, od Spojených států evropských po mezivládní modely, naopak považuji za dobrou a žádoucí. Vykládat absenci jednoty jako nevyzrálost české politiky je mylné – cožpak jsou jednotní ve Velké Británii? Jsou jednotní v Itálii? V Řecku? V Holandsku?

Problém tkví jinde. Ten, který se svou vizí uspěje, ji musí mít šanci dlouhodobě a stabilně prosazovat, pokud možno po celé volební období. Tedy neodstraňujme spor, ale kultivujme prostředí a pravidla, za kterých se odehrává. S tím souvisí otázka vnitřní politické stability ČR a také organizační čistota s jasně rozděleným mandátem v rámci české státní správy. Jinými slovy: je třeba odstranit byť jen stopu sporu o tom, kdo u nás evropskou politiku dělá. EU už dávno není „zahraničí“, její problémy jsou interními problémy ČR. EU navíc prostupuje všemi rezorty bez výjimky a proto gesce celého tématu náleží jednoznačně premiérovi a Úřadu vlády, ne Ministerstvu zahraničních věcí.

Změny politického kurzu by také neměly narušit základní rovinu řekněme „praktického“ národního zájmu, na kterém se shodují hlavní politické síly v zemi – tedy maximální čerpání evropských fondů, výstavba dopravní a energetické infrastruktury a tak dále.

K tomu, aby si strany vybudovaly svou politickou vizi, i k tomu, abychom měli definovaný onen praktický národní zájem, však potřebujeme konkrétní a tvrdou debatu o konkrétních tématech, ne diskusní kluby přesvědčených plné prázdných frází.

Má mít eurozóna vlastní rozpočet? Kdo ho má schvalovat? Všichni europoslanci, jenom europoslanci členských zemí eurozóny, nebo společné orgány Evropského parlamentu a rozpočtových výborů parlamentů národních? Chceme Turecko v EU? Jak vyrovnat situaci českých a západních zemědělců, a pokud to nepůjde jak srazit podíl zemědělských dotací na celkovém rozpočtu? Kdo jsou v tomto snížení naši spojenci, jaké rezorty toho mohou dosáhnout? Tedy konkrétně, konkrétně, konkrétně. Obecných frází už na našich seminářích koluje více než dost.

Dalším posteskem panelistů v pátek bylo, že poslance Evropa prostě nezajímá a že tuto tematiku málo přenáší na plénum sněmovny. Jak se říká „chce to dva na tango“ a já dodávám „chce to tři na Evropu“. Tedy volené zástupce, akademiky a veřejnost, ať už přímo či zastoupenou skrze média. Na Výboru pro evropské záležitosti sněmovny novináři téměř nechodili a televize tam byla jen párkrát, když se probírala mediálně atraktivní témata jako ženské kvóty. Opravdu za to můžou jenom ti zlí poslanci? Věřte mi, že kdyby se o zasedání výboru častěji zajímala média, byli by poslanci tlačeni do toho si materiály skutečně nastudovat a prezentovat jasný názor.

Jak na výborech tak na seminářích by se měly tyto tři vrcholy trojúhelníku navzájem hlídat a nenechat debatu sklouznout k prázdným a dutým floskulím typu „více Evropy“ nebo „více jednoty“.

Jinak se budeme i nadále scházet u průzkumů se stejným výsledkem jako tím prezentovaným na páteční akci AMO: ČR neumí své zájmy v EU ani formulovat, ani prosadit.

Spojte se se mnou na Facebooku nebo Twitteru, kde se o článku diskutuje, další témata pak naleznete na stránkách viktorpaggio.cz .