19. sjezd v Pekingu a vztahy přes úžinu – mírné vyostření vztahů v mezích status quo

V minulém a tomto týdnu probíhal v Pekingu 19. sjezd KS Číny. Současný generální tajemník Si Ťin-pching upevnil svou moc, trochu na způsob předsedy Maa. Jake dopady to bude mít na vztahy s demokratickým Tchaj-wanem?

V minulém a tomto týdnu probíhal v Pekingu 19. Národní sjezd Komunistické strany Číny. Podle očekávání došlo k tomu, že současný prezident Číny Si Ťin-pching upevnil svou moc, a to do takové míry, že to až hraničí s odklonem od dosavadního modelu kolektivního vedení. Jeho postavení je natolik silné, že se ve vztahu k jeho osobě v oficiálním diskursu pomalu vžívá označení lingxiu (vůdce).

Od konsolidovaného vedení bylo možné očekávat zostření kurzu vůči Tchaj-wanu. Si Ťin-pching ve svém hlavním středečním projevu (zpráva 19. sjezdu) skutečně otázku Tchaj-wanu nadnesl a pronesl, že ČLR nebude tolerovat separatismus a případné tchajwanské vyhlášení nezávislosti. Generální tajemník rovněž zmínil konsensus z roku 1992 o jedné Číně. Je také příznačné, že Tchaj-wan měl v Siově projevu místo hned po Hongkongu a Makau, což indikuje, že ČLR Tchaj-wanu stále nabízí model „jedna země, dva systémy“. Již několik let pokračující utahování šroubů v bývalé britské kolonie může ale tchajwanské představitele spíše varovat, že toto by byla krajně riskantní cesta.

Prezident Si drží linii, že výsledným cílem je sjednocení Tchaj-wanu s ČLR, a to i za použití síly. Otázkou je, jak daleko by ale byl ochoten zajít. To, že v projevu zmínil faktor „vyhlášení nezávislosti“ ze strany Tchaj-wanu, naznačuje, že Čína bude v zásadě tolerovat dosavadní status quo fatické - nikoli však de iure - samostatnosti, pokud Tchaj-wan nepřikročí formálnímu vyhlášení nezávislosti, například na základě výsledku referenda.

Důvodů pro uměřený postup ze strany Číny je mnoho. Čína a Tchaj-wan jsou i přes nedávné ochlazení vztahů a pokles čínských turistů na ostrově stále velmi ekonomicky provázány skrze investice a výrobní kapacity, zejména na pevnině. Mírové vztahy přes úžinu prospívají hospodářství obou zemí a bylo by nemoudré je destruovat. Také čínská veřejnost by asi nemile nesla rozsáhlé ztráty na životech a hospodářství, které by případná vojenská agrese vůči Tchaj-wanu jistě přinesla. Velmi důležitým faktorem je také zřejmě americký prezident Donald Trump, za jehož vlády USA obnovily dodávky zbraní Tchaj-wanu a verbálně posilují bezpečnostní garance vůči ostrovu. Čína si je také vědoma toho, že se od ní na mezinárodní úrovni nyní očekává spíše mírotvorná činnost, zejména pokud jde o Severní Koreu.  

Pohled z Tchaj-peje

Tchaj-pej s vládou v barvách Demokratické pokrokové strany (DPP) si je těchto výše zmíněných omezení vědoma a kalkuluje s tím, že bude nadále rozvíjet mírové vztahy s pevninou a zároveň neustoupí ze svých současných priorit, mezi které patří větší orientace na Jihovýchodní Asii a odmítnutí explicitně uznat konsensus o jedné Číně (oficiální diskurs tchajwanské vlády hovoří pouze o respektu k historickému faktu). 

Oficiální reakce ministerstva pro vztahy s ČRL (Mainlad Affaird Council) je taková, že Tchaj-wan lituje ostrých slov čínského prezidenta a vyzývá k dialogu. V prohlášení se píše, že tuto otázku není možné řešit unilaterálně a že pro tchajwanský lid již není atraktivní formule o „jedné Číně“ či „jedné zemi a dvou systémech“. Podle tchajwanské strany nejsou skutečnými příčinami rozporů rozdíly v politických systémech na pevnině a na ostrově, nýbrž umělé obstrukce a hledání sporů.

Zájmem Tchaj-wanu jsou vztahy s pevninou, které budou oboustranně výhodné a nebudou politicky podmiňovány (např. uznáním jedné Číny apod.).

13. října 2017 hovořil na konferenci v Bruselu náměstek ministryně pro vztahy s pevninou, Chang Tien-chin, který na tchajwanského vládního představitele nebývale otevřeně hovořil o potřebách reforem v Číně. Vyzval Čínu, aby ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a nabídl Číně tchajwanské zkušenosti z přechodu k demokracii.

Vzájemné vztahy, které začaly prvními cestami na pevninu přesně před 30 lety v roce 1987, však nyní komplikují dvě kauzy: souzení tchajwanského lidskoprávního aktivity Lee Ming-cheho v ČLR a kauza členky Komunistické strany Číny pocházející z Tchaj-wanu. Lee Ming-che je stále vězněn a je souzen ve vykonstruovaném procesu a tchajpejská vláda není schopná tomu nijak zabránit. Údajná členka KS Číny, Lu Li´an, se sice narodila na ostrově, ale již dlouho má čínský pas. Čínská propaganda ale neváhá hovořit o „komunistech z provincie Tchaj-wan“.

Silná prohlášení z pekingského sjezdu vůči Tchaj-wanu se dala tedy očekávat a vláda v Tchaj-peji je nucena je přečkat, aniž by na ně reagovala příliš silně a razantně. Koneckonců má velkou naději, že Peking se opět uchýlí k dlouhotrvajícímu a v zásadě oboustranně výhodnému status quo.

Psáno pro server sinopsis.cz