Běžné deníky poslední dobou mluví takřka jednoznačně. Co je eko- , to je zlodějina a ničemnost: "Předražený ekotendr", "Ekologičtí aktivisté lžou!", "Ekologické hnutí volá po dobrovolném vymření lidstva", "Obyvatele postihne další ekologický poplatek", "Policie zasáhla proti ekologickým aktivistům"... No fuj, že je hanba nefackuje!!! Za prvé nevím, co ekologie je, a za druhé mě uráží!!!
Eko-KáidaLucie Paceltová
I zde, na blogu iDnes, jsem si všimla následujícího zvláštního jevu: Blogeři a diskutující se již dopracovali k mnohým smířlivým kompromisům na horká témata, na příklad že i mezi Romy jsou slušní lidé a v řadách učitelek je také pár klidných usměvavých ženských. Ale ekologové mají čím dál jednoznačnější prognózu: jsou to všechno hysterky! Hujdy zelené! Co je ekologické, to zavání podvodem a tunelem. Už nám ti travní tajtrlíci nestojí ani za zamyšlení, odsuzujeme je šmahem. Vždyť sám pan prezident, vzdělaný to muž, hodnotí ekology hůř, než Al-Káidu!
… A mě to nesmírně mrzí.
Vůbec se nezastávám ekotendru a jiných bludů. Ale ekologie je výplodem lidstva a lidé jsou jak známo omylní. Když čmuchnou k moci, zapomenou na dřívější zásadovost. Pro rychlý přítomný efekt kašlou na budoucnost. Někdy taky lžou a podvádějí - ano, ano, ano. Ale to se přeci děje všude, ne? Jisté procento omylů a zmetků produkuje politika, církev, policie, školství, já, vy…i ekologové. Čím vyšší funkce a větší úkol, tím drsnější suma na ten omyl padne. Poslední dobou je u pánů nahoře módní rejžovat pod krycím ekologickým pláštěm zisky do vlastní kapsy. Taky Stranu zelených jsem nikdy nevolila (ač bych ráda), protože mám k některým lidem a myšlenkám v ní výhrady… Ale přesto nikdy na ekologii jako celek nezanevřu! Přejděme k jádru ekologie, k obrovskému množství obětavé práce různých lidí – už se o něm skoro nemluví, jakoby snad ani neexistovalo.
Ekologie má v dnešní době dva významy a z nich odvoditelné dva proudy aktivit:
Původně jediným významem slova ekologie bylo, že jde o biologickou vědu. Zabývá se vztahem organismů a jejich prostředí a vztahy mezi organismy navzájem. Dnes už existuje mnoho biologických věd a jejich systémů dělení. Všechny vycházejí nejen z biologie, ale v různých poměrech také z chemie, fyziky, historie, meteorologie, technických věd, ekonomiky a já nevím čeho ještě. Pár těchto vědců znám osobně. Žijí pro výzkum a pro svoji práci, zaujati odebranými vzorky, statistikami a pozorováním breberek. Zpracovávají pro republiku přesné analýzy o stavu ovzduší, o čistotě řek a o stovkách důležitých hodnot, které je třeba sledovat a my, běžní občané, o tom všem nemáme ani potuchy. Spolupracují se zahraničím. Jásají nad každým sebemenším pokrokem, který (řečeno zjednodušeně) vede k větší harmonizaci a ohleduplnosti soužití lidstva s ostatními obyvateli planety. Píší o těchto pokrocích články do odborných časopisů. Když si najdou volnou chvilku, jedou s batohem na zádech do hor, nebo sjíždět řeku, nebo pomáhají tu a onde, nebo si fotí brouky, co já vím. Ale většina z nich nemá vůbec čas ani chuť, natož důvod, aby se hádali s veřejností o nějakých „eko“ kauzách, které se jejich povolání takřka netýkají. Většině z nich zůstane navěky záhadou, proč občany nezajímají hlavně nové objevy a dobré zprávy, proč se upínají hlavně na malichernosti, fámy a kauzy – a to ještě jen ze zkresleného podání laciných informačních zdrojů. Ekologičtí vědci jsou zkrátka užiteční géniové, o jejichž prospěšnosti se takřka neví, protože články o nich se nikdy neprodávají tak dobře jako Al-Káida nebo Bartošová.
Ekologie se stává také výrazem pro ochranu životního prostředí, takto ji zná většina z nás. Ekologie může být také ideologií nebo součástí rozumné či radikální filozofie. Tento druhý význam ekologie tedy představuje spíše konkretizaci toho, jak lidé vnímají a prožívají přírodu a jak v jejím zájmu jednají. Ochranou přírody se zabývají různá ekologická hnutí a občanská sdružení. Všichni známe Greenpace, Duhu, Arniku, Veroniku, Brontosaury… Pozor, jsou mezi nimi rozdíly. Nemám nic proti organizacím, které trpělivě vysvětlují veřejnosti jak a proč třídit odpad, zvou na vysazování stromků, upozorňují na ty či ony novinky a zajímavosti, které lze zařadit do každodenního života a přírodě i nám prospějí. Líbí se mi, jak tito lidé vedou kroužky dětí a mládeže. Méně se mi líbí některé radikální akce, někdy se vážně jedná o neuvážené počiny psychicky nevyspělých jedinců, řízených čirými emocemi. Ale když sečtu a podtrhnu vše kladné i záporné, co kdy ekologické organizace udělaly, vychází mi stále výrazné znaménko plus.
Byla jsem několik let členkou Českého svazu ochránců přírody (to jsou ti ČSOP, jak se lidé ptají, zda jde o banku). Pracovala jsem v záchranné stanici pro dravce a sovy, tamtéž jsem se starala o ovečky ze záchranného chovu valašky černé. Spolupracovala jsem na přednáškách pro veřejnost, vysazovala kolem stanice košíkářské vrby, pomáhala čistit naši studánku a tak všelijak. Co jsem nikdy nedělala: neskáču do Taxisova příkopu, nechodím s cedulkou o týrání ryb kolem předvánočních kádí, nevnucuji nikomu vegetariánství, nelákám slabší povahy do života v sektě po způsobu pračlověka Janečka. Jednoduše mám ráda vše živé a ctím přírodu. Zároveň ale chápu, že civilizace lidí má svůj řád a nároky a chuť expandovat a že vznikla uprostřed přírody stejně, jako organizovaná společenství mravenců či smečky vlků. Všechno pozemské dění mi přijde přirozené, jsme podobně sobečtí a množiví jako ostatní organismy.
Co mi přijde nepřirozené a naivní? Tvářit se, že bez ekologie se lze obejít a mít pro ni jen úšklebek. Umíte si představit, jak by vypadal svět, kdyby jej v posledních desetiletích neovlivňovali kromě ruky trhu také ekologové? Kdyby se z přírodních zdrojů jen drancovalo vše, co jde a budoval se průmysl opět pouze s ohledem na krátkodobý zisk člověka? Já ano. Šli bychom na řadu hned po velrybách, čolcích a zubrech. Zdechli bychom jako myši ve vyjezené spižírně, ze které nevede cesta ven.
