Názor

Jako otec bych mohl říci, že možná patřím k těm zkušenějším. Mám za sebou dva porody (se stejnou manželkou :o)) Žena mě do ničeho nenutila, ale zároveň dodávala, že by byla ráda kdybych tam byl. Já to bral jako to nejmenší co pro ni mohu během porodu udělat. Nicméně souhlasím s Loui B.

Re: Názor

Ano. Myslím si, že důležitější a pozitivnější je ta opora muže pro ženu. Přiznámse, že jsem si v těch chvílích mnohokrát říkala, že partnerova role musí být  nepříjemná a také svým způsobem náročná. Protože dívat se tak dlouho na svoji ženu, která očividně trpí, krvácí atd. s nemožností pomoci úplně a hned, je smutné a chce to pevné nervy... Ještě slýchám od některých tatínků, že krásné je pro ně finále - miminko. Ale jak jsem psala, to jsem propásla a ani partnera jsem neviděla v oněch minutách.  Tož příště

A no tak jo.

Otec jsem, u porodu jsem byl a klidně Vám řeknu jak jsem to z mýho pohledu prožil:

Nic moc velkýho to není. Ty správný a opravdu nezapomenutelný rodičovský okamžiky nastaly, až "parchantéro" začalo chodit.

Re: A no tak jo.

hezký označení parchantéro.. to přidám k svištovi a šklíbákovi..