Zase to máme za pár... V duchu už vidím ty obličeje lidí při vyslovování půlnočních předsevzetí: často vesele pohrdavé škleby. "Přestanu hulit a nasírat starou, zhubnu, přihlásím se konečně na výšku jak chce šéf..." Nízká hladina krve v alkoholu naštěstí působí, že je vše k smíchu, ač podvědomí tuší, že s plněním plánů se zase ani nezačne... Nebo jste důslednější? A dáváte si vůbec předsevzetí?
Přeji vám zdařilý a vypečený rok 2014!
Já byla dlouhé roky vůči veškerému lajnování života dost imunní až pohrdavá. Puntíčkáři jsou úzkoprsí, že jo!? A já jednoznačně širokoprsá... Ale zase když už jsem něco řekla, snažila jsem se to vždy dodržet stůj co stůj. Takže abych byla věrna slovu, na Silvestra jsem pronášela leda tak přípitky a přání, o předevzetích ani muk!
Jenže časy se mění. S údivem zjišťuji, že můj rozlet, intelekt ani umělecké nadání se nijak nesnižují, přijímám-li do života systémy a plánovače na kdeco. Naopak - má duše snem zraněná a pel noci ztvárňující méně tápe, pokud přesně ví, kam směřuje a s pomocí jakých konkrétních kroků. Chtělo to jen zvyknout si a zhotovit zápisy takové, abych se v nich sama dobře vyznala a aby mi přišly smysluplné - koneckonců, co je komu do toho, podle jakého blbníku zvládám úkoly a co je mně do toho, jak si lajnují týdny jiní, že ano?! Cíle, plánovačky v excelu a vymakané zápisníky jsou skvělá věc! Co se nachází v nich, nemusí už strašit v mé beztak vjemy permanentně přeplněné hlavě. Pozn. aut.: Tohle mě naučil můj "starý mladý". Nejdřív jsem bečela a nadávala mu, ale za ty společné roky jsem mu naopak stále více vděčná! A už skoro ani nebrečím, muhehe :-)
Ptáte se, proč míchám plánování dnů do předsevzetí při sklence šampusu? Protože mám silný dojem, že obojí má shodné plusy i minusy. Zápor: Když si jakýkoli, byť malý cíl, neušijete na míru a nepromyslíte, tak je to hnedle hřebíček do jeho rakve. Chtít po sobě něco, co chce vlastně spíš rodič či manžel, to není opravdová vnitřní motivace, spíš oběť. A nebo přehnat velikost svého závazku tak, že bude předem jasné, že jste si na sebe upletli sakra nelítostný bič, to zase smrdí masochismem. Nový rok by v přílišném potu tváře a fofru nebyl ani šťastný, ani veselý. Takže já si např. řeknu, že bych chtěla mírně zvýšit průměrný počet dní v týdnu, kdy cvičím nebo páchám jiný pohyb pro zdraví. Jednoduché poznámky v diáři z roku 2013 mi umožnily během 10 minut spočítat, že můj dosavadní průměr byl 3,57 dní (Ne 5, jak jsem ráda tvrdila kdekomu na potkání, ech...). Mým velkým přáním je docílit těch 5 dní, možná více, ale tož znám se. Jsem líná a taky často nemocná. Takže o půlnoci si dám za úkol pouze 4 dny, vše výše označím jako dobrovolný úkol - a nevím jak vás, ale mě nepovinné činnosti baví mnohem víc! Podobně si zpracuji i další předsevzetí. Když mě nenapadnou dnes, dám si je kliďánko v únoru nebo v říjnu, je mi to šumák. Ale dám si je. Protože...
Roky, kdy člověk žije beze snů a cílů, za kterými by mohl jít, uchopit je a následně se s nimi těšit, jsou prázdné a marné. Milí čtenáři, dejte si hezká předsevzetí (žádné: ať sousedovi chcípne jeho hezká kráva) a přeji vám, abyste si je mohli za rok spokojeně odfajfknout.
