Panečku - silný impulz! Našimi většími městy proletěla Pozitivní evoluce, šíří se dál a kdo má zájem, smí se přidat. Opatrně jsem tedy z různých stran prozkoumala, oč jde, zajásala - a přidávám se.
Podobenství vývoje a cesty ke svobodě.Lucie Paceltová
Již delší dobu jsem byla zvědavá, co vzejde z podrážděné atmosféry mezi lidmi. Stejně jako mnozí z vás jsem prožívala při (byť povrchním) sledování naší politické scény zklamání a deziluze. Bóže, jak ubíjející bylo, když jsem vždy pár týdnů, maximálně měsíců po objevu nového a snad charakterního politika zjistila, že je to zase jenom další šmejd nebo loutka! A v mém běžném životě při kontaktu s úředníky se mi nálada taky dvakrát nezlepšila. Vlastně při styku s hrozivě vysokým procentem cizích lidí, ať už ve firmách či institucích nebo jen tak na ulici, mě přepadaly deprimující a hořké myšlenky. Ač založením optimistka, nabývala jsem rovněž tu a tam onoho dnes všudypřítomného dojmu, že svět se v prdel obrací a naše republika zvláště. Ke všemu teď ještě ty říjnové volby! Představte si: V sobotu jsem se valila s břichem k urnám vhodit pravicový hlas (jakože třeba přispěju ke změně k lepšímu) - a v neděli jsem porodila dcerku rovnou do prvního dne komunismu!!! Chuďátko malé nebohé... Ach jo!
Tu mi asi před týdnem můj drahý povídá, že byl na zajímavé akci. "O co šlo?", ptám se. "Taková diskuze, setkání zajímavých lidí." "Jako třeba koho?" "Janeček - ten z fondu proti korupci, pak majitel Student Agency Jančura a další..." Jančura je můj oblíbený hrdina a "matematický exot" jeví podobnou diagnózu jako někteří moji bližní: pohybuje se na hranici geniality a jemného šílenství, takže známé vody. Zbystřila jsem a nechala si vyprávět detaily. Další dny jsem si pustila na internetu přenosy z těchto besed - a úplně mě to dostalo! Žádná konkrétní politika, žádné házení špíny na vybrané nepřátele, žádné totalitní vsugerovávání jednání či morálky. Místo toho otevřená a tolerantní diskuze na témata, která jsou dnes skutečně důležitá: o korupci, únavě i naději, o touze nalézt konkrétní slušné lidi a společně s nimi tvořit něco, co má hodnotu, o cílech a možných postupech k nim. O nutnosti změny volebního systému, s dobrými argumenty jak a proč tak činit... Jako hosté samé zajímavé osobnosti, za kterými jsou vidět úctyhodné výsledky, a tito lidé sdělovali trefné postřehy na všeliká témata. Třeba jakým způsobem se oni sami orientují v dnešní záplavě zpráv z různých médií, nad čím v poslední době hodně uvažovali, jaká událost změnila jejich žebříček hodnot. Posluchači kladli otázky a všichni společně hledali nejvhodnější odpovědi. Často se sál zavlnil smíchem, atmosféra naprosto uvolněná. Tyto debaty ve mně vyvolaly vzpomínky na občasná mimořádně vyvedená posezení s přáteli, kdy řeč plynula nad vínkem jako proud a různé úhly pohledu vytvořily po seskládání nové fascinující mozaiky.
Pozitivní evoluce... jeden by řekl nic nového pod sluncem. Přetřásání dávno známého a kdo ví, co je za tím? Taky nevím, co bude za tím, ale tato diskuzní platforma mi nedá spát. Jestli se mi přestane líbit, nebudu se už o ni zajímat a půjdu si dál vlastní cestou. Nic neztratím, leda zase spolknu jednu hořkou pilulku navíc, to klidně risknu. Nejde o žádnou sektu a Karel Janeček není žádný pohanský bůh (ani nemám dojem, že by jím být chtěl, spíš se snaží přimět lidi k samostatnému myšlení). A jestli se mi to, co následně z propojení pozitivních lidí vznikne, zamlouvat bude, pak budu na sebe hrdá, že jsem se připojila hned od začátku. Hledání světla, vyšších cílů a toho lepšího v nás je totiž už dlouhá léta jedním z hlavních témat mých kreseb. A hlavním tématem mého žití. Věřím, že dobro může nakonec tu a onde zvítězit. Proto pozitivní evoluce, máme společnou cestu.
