O Joudech a Vyčůráncích

Proč ty deprese z vývoje politické situace? Podobné příběhy se odehrávají na různých úrovních dnes a denně, říkám tomuto jevu levárny. Podrobný popis principu leváren vám ráda sdělím a jsem zvědavá, jak do obecných charakteristik zařadíte lidi z okolí, veřejně známé osobnosti, sebe...

Levárna kreslená levačkouLucie Paceltová

Princip zneužité moci jsem chápala již v časech, kdy jsem se o politiku nezajímala vůbec. Funguje totiž už pár tisíc let, stačí se trochu orientovat v dějinách lidstva. K přiblížení mého pojetí dobře poslouží obraz Levárna:

Hlavním hrdinou je stoličku okupující Vyčůránek (také Sígr). Jde o samostatného aktivního člověka s přehledem, leč bez charakteru. Ten dobře ví, že častý prototyp průměrného občana (zastoupen níže postaveným Joudou s ovladatelným mozkem) si moc nepamatuje zlé zážitky z minulosti, nepátrá po souvislostech a hlavně vůbec nepromýšlí konkrétní efektivní kroky do budoucnosti. Jouda uznává pouze zjevnou přítomnost. To, co vidí a pociťuje včil. Stačí mu tedy nastrčit před zraky velkou tapetu hojnosti a pro zvýraznění dojmu prdnout tu a tam do dlaně bakšiš. Pak není podstatné, zda je Jouda charakterní či nikoli, už do něj jen stačí jedovým jazykem vkládat hesla dle potřeby: jednou libě znějící, která uši touží slyšet, po druhé zase hesla zastrašující, jelikož Joudové bývají úzkostní. Bojí se všeho, co neznají a čemu nerozumějí, nejvíce se děsí případného poznání. Jsou rádi, že Vyčůránek drží v rukou obraz blahobytu a vede je jazykem a bakšišem po přehledné cestě jistot. Joudové pro Sígry rádi pracují a vděčně jim předávají vše hodnotné, co se jim v hlavě ulíhne (ulíhne-li se). Málokterý Jouda totiž ví, že pracovat lze i samostatně (byť třeba v zaměstnání, toto není jen óda na podnikatele) za odměnu, kterou může jedinec aktivitou a učením ovlivnit, a že nápady a informace jsou jediné opravdové jmění. Toto je v kostce princip Levárny.

Vyplývající poučení (nejen) pro přítomnost:

Takto to funguje trvale, Vyčůránků a Joudů jsou celé klany a obvykle se to dědí, jen Joudů je mnohem více. Výjimku v rodové linii tvoří pouze Joudové, kteří uzavřou hlavu před zlými jazyky a začnou se rozhlížet ještě mimo předkládanou tapetu krásna. Kladou si otázky: Co se skrývá za ní? Kdo a proč ji drží? A nevisí jaksi nakřivo...? Tito osvícenci přestanou býti Joudy, mohou se z výjevu Levárny vymanit a stát se hrdiny lepších obrazů. Není to snadné, ale právěže kdo už není Jouda, ten ví, že vynaložené měcíce až roky pracného hledání vlastní cesty se mnohonásobně vrátí.

Ovšem pozor, pozice Sígrů je neměnná - shodíte je z jedné stoličky a oni se okamžitě vyškrábou na druhou. A už tapetují průzor novým Joudům v jiném kraji, někdy dokonce stále stejným joudům ve stejném kraji, to je taková česká specialita.

Nebezpeční jsou také Sígrové, kteří se snaží Joudům namluvit, že se mohou snadno a rychle dostat na stoličku a řídit, mít přímou moc. To je totiž blbost, samostatnost a schopnost vidět mimo tapetu je bohužel dána pouze malému procentu lidí - a ti vědí, že za poctivou stoličku se platí zkušenostmi a zodpovědností. Joudové na stoličkách budou vždycky zase jen Joudové - tedy lidé s ovladatelnými mozky, řízení ještě výše sedícím Sígrem.

 Rozpoznat, kdo je kdo, je náročné. Chce to průběžně sledovat situaci a hodnotit více ukazatelů, především dosavadní skutky postav ve hře. Sežere vám to hodně času a skládání informací bude dost otravné a někdy ubíjející. Ale přesto si ten přehled budujte! Něco o tom vím...

Jsem bývalá Jouda.