Nad tramvají vlajky vlají...

Jistí občané se rozhodli, že jménem celé naší republiky okázale přivítají v Praze čínského prezidenta. Ale žijí zde také jiní občané, kteří vlajky totalitní komunistické země nad svojí hlavou neakcepují. Právě roste vlna odporu.  

Srdečně vítáme Čínu! Čína je výborný obchodní partner: Prodává snad všechno, od kvalitních napodobenin světových značek čehokoli, po nejhorší originální šunty. Koupit dokáže také kdeco, namátkou třeba tuny zakázané slonoviny z Tanzanie. O práci u nich není nouze, mají jí dost i pro děti, od rána do večera. Přírody mají tak obrovská území, že ji ani nemusejí dvakrát zohledňovat a chránit, vždyť působí jako bezedná studnice... Tato silná Čína chce i na nás uplatnit svůj (dobrý) vliv. Po přílivu investic nám možná změní životy k nepoznání, takže se chopme mávátek a mávejme, mávejme! Jsou na to prý zvyklí a berou ulice okrášlené rudými prapory jako znak dobrých mravů. I v jiných zemích je takto vítali, tudíž je to konformní a správné...

Ne, pro nás rudé vlajky nejsou vůbec normální stav. Oba dva totalitně orientovaní prezidenti budou muset občanům prominout jejich manýry, jejich neschopnost spatřit, chytit a nepustit báječnou finanční příležitost, jejich neochotu poklonit se třiceti stříbrným až k zemi. U nás se zkrátka dosud toky informací nezaškrtily a víme o ostrých represích, o vraždách, o mučení nevinných. Jaksi se v nás vzedmula síla k odporu nad tím, co hrad poslední dobou provádí, "kupředu - levá" už tady bylo! Jsme solidární s čínskými politickými vězni a disidenty.

A proto nad Prahou v den příjezdu čínského národního cirkusu (jak jinak celou maškarádu nazvat?) vlajky budou vlát, když to musí být. Ale budou jaksi neočekávané... Jiný kraj, jiný mrav. Však brzy uvidíte, pane čínský prezidente!