Měl jsem hodně psů. Jako prvního jsem dostal od rodičů, když  mi byli čtyři, nebo pět. Byla to Kolie. Ron. Krásný pes na kterého dodnes vzpomínám. Pak jsem měl Německého ovčáka, Astu. Pak dlouho nic, až jsem si pořídil Briarda a dnes mám dva Labradory. Psa a fenku. Když to tak vezmu, tak každý pes měl něco do sebe, ale co se týče dětí, tak Labradoři jsou zlatíčka. Oni nejen že děti milují a nechají si od nich dělat ledacos, ale jak to pozoruji, tak to dokonce vyhledávají. My už malé děti nemáme, takže moji hafící řádí s děcka od nás z vesnice.

Zatim mam "pouze" kocky a myvaly, ale uz se trepu na adopci....ted zrovna hledali domov pro 72 psu, kteri prezili zimni olympiadu, majitel jich asi 50 zabil a stale se to vysetruje.....bohuzel, je jednodusi cestovani, kdyz mam kocky a dam sousedum klice, se psy je to horsi, nebo rekneme drazsi

Troubo!

Pardon, to patří panu Volkovi.

Ano, Lucka má pravku v tom, že canisterapie je spíše o výchově než o výcviku. Nějaké základní poslušnost samozřejmě musí být, ale práce s lidmi a klienty je o té výchově psa, které by mělo probíhat pozitivně a aby to psa bavilo.

Jinak k článku - možná bych ještě doplnil jeden bod- zkušenost z debaty s kolegy a kamarády - když má někdo doma psa a narodí se mu dítě alergické na psí srst-chlupy - někteří radikálně řekli - pes musí pryč (třeba ne snad zrovna utratit). Já jsem toho názoru, že jsou i různé alternativy, které umožní si nechat psa, který je třeba alespoň pro mne členem domácnosti. Protože i alergie se dá léčit, utlumit, psi se dají častěji upravovat v psím salonu, a z vlastní praxe vím, že v sousedním domě je paní, která má prý alergické děti na psí srst a proto nemají pejska. Ale když si ty děti hladily při předváděčce pejsky, a to i border kolii, viditelně neměly žádné problémy. A říká se, že obranyschopnost či imunita proti tomu se dá tzv. vypěstovat....tolik malý dodatek k tématu. Někdo má třeba pylovou alergii, na to jsou utlumující léky a nikdo kvůli tomu neruší jaro a léto...a nezruší rostlinstvo :-))

omlouvám se za překlepy v textu...jen chci ještě dodat, že i pro dítě je lepší, když se naučí přímo doma, jak se psem/kočkou/morčátkem či zvířátky zacházet a jak se k nim chovat...a v případu pejsek třeba nemusel vyjet...jen třeba položil tlapku nebo dával pac a škrábnul nechtěně drápkem...při canisterapii se to někdy stává u důchodců, kteří mají "kůži jako z papíru"...

dejte pryč dítě, aby čokl neutrpěl citové trauma z propadu v pozici ve smečce

To by jeden neřekl - bloger, co asi píše rozumně, když má úspěchy (nečetla jsem Vás) - a tady reagujete jako tupoun...

když o psech,tak jeden problém. V současných vedrech na březích písáků při koupání mraky malých dětí ( 2-6)  let na kraji písáků si hrabou v písku svoje bábovičky a mezi ně se cpou majitelé psů a koupou je a cachtají mezi dětmi. Mně se to nelíbí a mám s tím problém. Prosím o  názor povolanějšího, můžete k tomu něco napsat ?

Napíšu upřímně, co dělávám já. Na přírodních koupalištích si předem zjišťuji, zda tam psi můžou. Pokud ano, tak se přesto po příchodu vždy zeptám přítomných, zda by jim nevadil můj hodný a zdravotně nezávadný pes. Obvykle řeknou , že ne, tak si plavčíme společně. Ale kdyby to někomu vadilo, jdeme bez řečí jinam!