Znáte ten vtip o zajíčkovi, který si šel ke krtkovi půjčit lopatku? Po cestě jej napadlo tolik důvodů, proč mu zřejmě soused lopatku nepůjčí, že když mu pak krtek otevřel, vyhrkl: "Tak si tu svoji lopatku sežer!!" A přesně tohle se mi před pár dny stalo, civěla jsem jako krtek a nevěděla, jestli se mám urazit nebo smát.
Bydlím rok v domě, kde připadá přibližně 15 bytů na vchod. Struktura zdejších obyvatel je běžná: pracující rodiny s dětmi, podnájemníci s dočasnými plány a senioři. Do nedávna jsem si myslela, že naše brněnská čtvrť i náš dům jsou vcelku klidné a spořádané místo a suše konstatuji, že za relativně klidné a spořádané občany považuji i mě a přítele. Ten dokonce působí na nezasvěcené natolik charakterním dojmem, že byl nedávno - aby toho neměl krom svých dvou prací a mnoha jiných zájmů málo - zvolen na domovské schůzi předsedou. A co se nestalo...
Sedím takhle v pátek odpoledne nad výkresem, snažím se na to ilustrování koncentrovat, neb termín tlačí a mozek se vaří. Tu slyším zvonek. Ne u vchodu, ale před bytem - kdopak to k nám zavítal? V kukátku vidím starší paní a otevírám.
"Dobrý den. Uff, to je záběr, dojít až k vám nahoru. Máte, prosím, doma manžela?"
"Bohužel zatím ne, paní."
Tvář neznámé návštěvnice se zachmuřila: "A kdy přijde?"
"To bohužel nevím. Přichází domů v různou dobu, má toho hodně. Snad po šesté už by tu mohl být. Přijdete znova, nebo mu mám něco vzkázat?"
Seniorce se ztratil úsměv nenávratně. Zeptala se mě, zda je muž oním pánem, který to tu všechno řídí. S nejistým výrazem jsem lovila v hlavě vhodnější výraz, než "ten, který to tu všechno řídí", ale nebyla jsem puštěna ke slovu. Vyslechla jsem si, jak paní chtěla upéct buchtu, ale vyhodily jí pojistky. A že od minulého týdne, co přišel ten chlap a měnil elektroměry, se jí to stává pořád. Pak, stojíc stále krok přede mnou, na mě upřela slzavý vyčítavý pohled a zeptala se:"Proč jste vůbec dopustili, aby ty elektroměry měnili?!? K čemu to bylo?!?"
Technice vůbec nerozumím, jen mlhavě tuším, že elektroměry se čas od času měnit musí podle normy. Chtěla jsem paní doporučit, ať spíše zavolá opraváře, Bytasen nebo zkrátka zvolí přímou a rychlejší cestu k nápravě, než je vyřizování přes předsedu. Koneckonců je to její vlastní byt. Při vzpomínce na mé roky zaměstnání v domově pro seniory mi ale nepřišlo divné, že si dotyčná neví rady, na koho přesně se obrátit. Ovšem opět jsem nestihla promluvit.
Paní přede dveřmi začala zrychlovat dech, rudnout a lamentovat: "Vyřidte manželovi, že co se děje dneska, to jsem za mého mládí nikdy nezažila! A že poslední roky stojí zdejší vedení za hovno!!"
To už mě přešla trpělivost. Řekla jsem dotyčné, že být ve vedení není nic jiného, než muset řešit moře úředních i mezilidských nesrovnalostí zadarmo a ať si to klidně převezme ona. Ubezpečila jsem se, zda chce skutečně vzkaz po mně vyřídit . Paní už se sice dostávala z vytržení, ale trucovitě řekla, že ano. Tak jsem zopakovala její věty o elektroměrech, pojistkách, buchtě a hovnech, shodly jsme se, že tohle je to pravé k citaci, štěkly jsme na sebe na shledanou a prudce jsem zavřela dveře.
Odmítla jsem dopustit, aby na mě podobné návštěvy chodily vylévat žluč častěji. Vyvěsila jsem na nástěnku všem spoluobčanům prosbu, aby se do budoucna při návštěvě našeho bytu chovali slušně a šetřili si agresi na domovní schůzi. Přítel bral můj písemný i seniorčin ústní vzkaz s humorem a klidem sobě vlastním, akorát dotyčné nemohl pomoci. Zapomněla se mi totiž představit, podle popisu ji nepoznal a - představte si - od té doby nepřišla.
Závěrem malé upozornění: Tím, že zmiňuji konkrétní historku, netvrdím, že takovíto jsou všichni senioři. Mám přátele v rozmezí 3 - 94 let a se seniory si obvykle rozumím výborně. Většinou píši na blog konkrétní příklady, s tím, ať si z nich každý čtenář vydedukuje, co je mu libo. Ale pravidelně se najdou chytrolíni, kteří mi přisuzují zobecňování celých skupin obyvatel. To jest blbost - ani tři podobné zkušenosti ještě nevytvářejí pravidlo - ač by se tím běh světa mnohým příjemně zjednodušil a nebylo by třeba stále nově a nově přemýšlet. Neházím nikoho do jednoho pytle, raději zvesela pozoruji variabilitu dění. A co týden, to nová originální sranda.
