Se zájmem už měsíce sleduju tahanice kolem prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Velkým odpůrcem prolomení je starosta Horního Jiřetína Buřt.
Teď jsem si s ním na serveru iUHLi.cz přečetl zajímavý rozhovor, ve kterém přiznal, že těžaři plní rozpočet jeho obce téměř z poloviny. Tomu říkám slušná schizofrenie, nebo možná spíš klasická vyčůranost.
Horní Jiřetín díky dotacím od uhelných společností vzkvétá a může si dovolit investovat do nejrůznějších projektů, na které obce obdobné velikosti jinak dosahují jen stěží, případně se musejí významně zadlužovat. Buřt ale dělá vše proto, aby těžba za pár let skončila. Co ho k tomu vlastně motivuje?
Buřtovi totiž evidentně není cizí heslo, kam vítr, tam plášť. Svědčí o tom například to, že během své kariéry vystřídal již několik politických stran. Téma limitů obsahuje velký politický kapitál. To jak ho Buřt uchopil, však ve světle okolností napovídá, že můžeme být svědky spíše velké populistické one man show. Odmítání těžby totiž v žádném případě neznamená, že obec okamžitě přijde o uhelné miliony. I v případě zachování limitů se bude v okolí těžit ještě minimálně sedm let, spíše o něco déle.
Pokladna Horního Jiřetína tak bude i nadále příjemně cinkat zlaťáky a starosta se bude vyhřívat na výsluní popularity. Abychom se pohybovali v politických mantinelech, tak se bavíme zřejmě o dalších dvou volebních obdobích. Buřtovi bude v té době kolem šedesátky, bude mít za sebou úspěšnou kariéru komunálního politika. Možná mu popularita pomůže i v postupu na politickém žebříčku. Například takový post senátora by panu starostovi nemusel být proti srsti.
Horní Jiřetín ale v té době, v případě neprolomení limitů, čeká šok. Příjmy obce se bez dotací od těžařů propadnou o polovinu. Náhrada se na obzoru nerýsuje žádná. Reálně hrozí úpadek a velké problémy. Je otázkou zda si to občané Horního Jiřetína dnes uvědomují. Jsou ve složité situaci. Žijí v nejistotě, slyšeli už spoustu předpovědí i slibů. Nyní můžou mít oprávněný pocit, že ve svém starostovi našli bojovníka, který hájí jejich práva. Jenže je tomu tak opravdu, zejména s ohledem na nepříliš vzdálenou budoucnost?
