Proč to jen trvá tak krátce? Den bohužel nemá 25 hod. a ani Snickers (vzpomněl jsem si na reklamu) , to nezachrání. Moc by mě ale zajímalo, že kdybych na sebe aplikoval tuto pochutinu, co by se stalo.
Zda se den o hodinu prodlouží, či naopak budu jak veverka z filmu Za plotem, kterážto si dala kafíčko a lítala si po trávě. No spíše ona asi vegetovala. Někdy by se mi to hodilo, třeba v práci, kdy vás někdo naštve. Nebo něco jako ovládač na televizi z filmu Klik. Jenže, co by jsme pak z toho měli?
Chtěl jsem ale psát úplně o něčem jiném. O konci cesty, kdy po těch 24 hodinách jste vyřízeni. Respektive po 16 hodinách, kdy těch zbývajících 8 by jste měli prospat. V jaké fázi dne, to je jedno.
Kde je vlastně Konec cesty? A jak se k němu dostaneme? A dá se mu vyhnout?
No. Asi takhle. Konec cesty je tam, kde každý z nás jednou dojde. Ale no taaak. nemyslete černě. Kdo tady mluví o konci života, či světa. Bože lidi, vzpamatujte se. Vždyť konec cesty může být i krásná věc.
Třeba maturita. To je přece krásné zakončení jedné etapy. Někteří z vás to ještě neví, ale vězte, že s odstupem času budu ještě vzpomínat na tyto časy. Já mám sice jen vyuční list, avšak podobný pocit je stejný. Jsou chvíle, kdy člověk by se rád vrátil zpět na tento konec cesty.
Už víte, jak to myslím. I tak si můžete vzít den. Všechny cesty začínají ráno a končí večer. Vždy jde jen o to, jak ten den strávíte a jak na něj budete vzpomínat. Přes den zažijete další mini cesty, které ukončíte, třeba když jdete domů ze školy, práce a nebo někteří z hospody, či diskotéky. A nebo i vypítí čaje. Konec něčeho je všude okolo nás. Třeba zavírání skříňky, protože jste ji předtím otevřeli.
Vím, zní to jako nějaké hlouposti, ale když se podíváte hlouběji, zjistíte, že je možné konec cesty vidět tam, kde ho nevidíte, že je to běžná věc v životě, ale bereme ji až moc běžně a neřešíme to.
Všechny cesty začínají k ránu...
