Je to už více jak půlroku, co jsem si začal s jinou prací a nikdy jsem si nemyslel, že se mi stane i koníčkem.
A světe div se, vyhovuje všem. Jezdím totiž dodávkou a to mezinárodně. Naštěstí zvládám cca jeden a půl jazyka, takže snažší domluvení funguje. Chtěl bych se s vámi podělit o krásách, ale i problémech v této práci.
Ani ale nevím, kterou částí bych měl začít. Nejspíš začneme asi těmi problémy, protože se pak mohu uklidnit, když budu vyprávět o těch krásných věcech.
Největším nepřítelem je čas. Vše se táhne, než někam dojedete. Někdy je i problém najít si chvilku času na odpočinek očí a jindy zase dlouho čekáte, než vám kluci dispečeři něco najdou. Jistě, zase si člověk odpočine. Pak jsou tu záda, která se někdy bloknou. No a v neposlední řadě i počasí. Pokud je krásně, to se to jede, i při dešti, ale v zimě a mlhy...?? To jste našponovaný a koukáte, na kde co.
Za tu chvilku, co jezdím jsem si obzvláště zamiloval jednu destinaci a tou je Belgie. Ty krásné domy a i ti lidé, na pohodu. Ovšem nejvíce na pohodu jsou Italové s jejich maňánou. Přijede v 11hod a odjíždíte někdy i po půl třetí. Tak velké obědovky tam mají. Německo je zase neskutečně poseté hrady, ale neskutečně. A krásnými. Opravdu nádhera. U Frankfurtu se projíždí pod přistávacími rampami a když přistává letadlo, to vám je pocit. Zajímavé, že ne nebezpečný, ale božský. Holandsko, hlavně u moře, je spousta větrných elektráren a mostů přes řeky. Mostů otvíratelných pro lodě. V Belgii směrem na Francii potkáte spoustu zámků a také výtah pro lodní dopravu, krásné dílo. Na konec si nechávám Švýcarsko. To je tak nádherná země a ty přejezdy do Itálie. No krása. Hory, hory. A nebo třeba lázeňské Montreux, kde se promenádoval Chaplin.
Ano, tato práce se mi stala koníčkem, zábavou a rád bych, aby to tak zůstalo, co nejdéle. Snad...
