Nejsem si jist, zda mě budou těšit tato slova vepsaná na tuto stránku, ale určitě vím, že už je to neúnosné a je možné, že moje já se brzo zhroutí. Slova budou i veselá i smutná, ale hlavně důležitá a určitě si jimi prošli jiní.
"Jsem Barney, zlatonohý pejsek. Je mi čtyři a něco a mám pocit, že už u toho věku už zůstanu. Jsem totiž nemocný na ledvinky. Nějak nepracují. Moje hlavička mi ale říká, že si chci hrát, jenže moje tělíčko je zásadně proti. Je unavené, nic mě nebolí. Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy jsem své páníčky viděl, jak k nám přišli na zahradu a hladili mou maminku. Hned jsem k nim přiběhl. Jaké bylo ale zděšení, když jsem se najednou ocitl u nich v autě. Doslova mě ukradli. Potvory. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že si mě zamilovali. Mezitím jsem jim prováděl samé nesmysli. Některé jsem prováděl ještě nedávno. Hlavně, když jsem poprvé si dal žužo labužo, pod nějakým stromem. Panička se málem poblinkala a páníček měl kolíček na nose. No okamžitě jsem letěl do vany a vyplachovali celého kompletně. byl trošku nahnědlý. Pak už to bylo v pohoooděěě. Labužo mi chutnalo stejně, jen se to změnilo na kočičince.
Také jsem poznal mé skoro sourozence, teda černé kokry. Teda je to vůbec korektní? Elisku (moc šikovná fenečka) a Dačka. Ten mě moc sice rád nemá, ale já jeho jo. Do toho přišli i dědečkové, babička a teta. Rád jezdím i za tetami do Loun. Celkově miluju jízdu autem, tulení, vyžadovaní škrabkání, míčků a hlavně pamlsků. Teď jsem sice odkázán na jogurty, ale viděl jsem Dobu ledovou a tam kryserce v nebi se objevili její pochutiny. Takže jsem v klidu.
Miluji výlety a chození. Kamkoliv a v podstatě i s kýmkoliv. Jsem vítací a vrtící tip. Nejkrásnější výlety jsou s těmi, kde jedeme na víkend s páníčky. Kam jdu já, jdou i oni. Krásně umí poslouchat. Umí někdy i fajně padat. Nejkrásnější výlet byl v Krumlově. To jsem se nachodil. A to vedro. Asi i spálené tlapečky. Ale naštěstí panička měla mastičky. Chladivé. Sice mi to nevonělo, ale pomohlo.
Podle mých lidiček jsem prý jedinečný. No jen si to představte. Srostlé dvě hrudní kostičky, srostlá tlapička a hlavně hlavička pořád nahoře. A hlavně vždycky, když se vykakám, se mi utírá zadeček. Nojo, jsem hýčkán.
Mám a vlastně v nějaký den už i měl jsem krátký, ale krásný život. Byl jsem u svatby mých lidí, zažil jsem stěhování, hodné paní doktorky, Pamlsky, honění koček, povídat si s kamarádem přes plot. No jako bych tu byl do stáří. Říká se, že v nejlepším se má odejít a je to jedno kdy. Proto nebuďte smutní, buďte veselý a vzpomínejte nejen na mě, ale i vy, co to čtete, na své první, druhé, třetí a další pejsky. My vás máme v srdíčku a budeme vás milovat, i kdybychom už nechodili. I když nám někdy jednu vlepíte. My víme, že to nemyslíte ve zlém."
- Člověk je bohem psa. Pes nezná nikoho jiného, nechápe nikoho jiného. Jeho celá psí duše se rozplývá v jeho bohu, všechny jeho síly jsou zasvěceny jeho službám.-
