Bílé snížstvo

A je to tu. Sníh. Hoodně sněhu. Moooře sněhu. No dobře, je zima. Nejspíš tak rychle neudělá pápá, jako Lála...

Boha jeho svatá prostato! Sněží. Fakt sněží. Vždy se usměji nad nevěřícími lidmi, že se podivují nad tím, že v zimě mrzne a sněží. Né asi. S podivem i já sám zjišťuji, že po tolika letech divné zimy, je tu ta pravá, Ladovská. No prostě zas kulajda padá.

Ono je to zarážející, že v garáží není odhrňovač sněhu, vždyť tam minulý rok byl, teda předminulý. A nebo když byla zima zimou? Tak jistěěě, někde se dal a teď ho hledej, šmudlo. Nikde není. "Miláčku, nevíš, kaj si dala tu hrňku na ten sajrajt?" a většinou ta odpověď končí stylem, však to víš ty. Nakonec se vždycky "hrňka" najde a já s nasírnutým výrazem, spokojeného manžela, jdu hrnouti sních. Je jasné, že když jste v tom, dámy prominou, ale tento výraz používáme i my, muži a nemá to nic společného s naším pivním břichem, tak vemete i auto a jiné věci zasněžené sněhem. 

Poté, co jste se snažili odhrnout, co to šlo, příjde vaše milovaná půlka a řekne vám, že ten chodníček, co vede doprava, jsem neměl zasypávat. Na to jí řeknete, že se to může obejít, že se tam dá jít i od branky. S pohledem věčně pochtívačného psa se teda pustíte do té uličky, kterou si přeje. Když už to vypadá na konec, světe div se. Sněžíííí. Tak jistě. Ona je zima, tak to možu opět na záčátek a znova shrňovat. Bože a to auto...

No ja. Je únor, říkali ale, že má být teplý. Kdo že má být teplý? Pan Únor? No tak ten je chladný až hanba. Ještěže to Jaro(bez Slavíka) se blíží.