Poslední týdny snad není den, aby se v české politice neposunuly hranice možného. Pálení trenýrek hlavou státu, usvědčené lhaní bez omluvy a dennodenní vršení balastu. Pouze výsměch nám všem.
Che che – Poche
… stav dnešní ČSSD.
Mile jednoduchý a jednoduše milý vtip, který koloval po sociálních sítích v posledních dnech krásně ilustruje rozpaky, které vyjadřují nejen čeští komentátoři a ti z nás, kteří stále sledují jednání o nové vládě.
Premiér Andrej Babiš už ani neskrývá, že si bezstarostně protahuje angažmá bez parlamentní důvěry, a tedy reálné kontroly, jak to jen půjde, lídr ČSSD Jan Hamáček se zase tváří, že bojuje proti aktuálnímu politickému Goliášovi hrdě a statečně, a přitom se mu za zády rozpadá strana s posledními zbytky sebedůvěry ve svého předsedu i osud oranžové partaje.
Andrej Babiš to jistě vidí a o to více si své postavení užívá.
Nejčastějši floskulí pro zpravodajská média těchto dní je „sejdeme se“, „budeme dále jednat“, „počkáme, až ten se sejde s tím“… Hlavně ještě o kousek oddálit tu trapnou porážku či nevyhnutelnou hanbu spojenou s tím, že si mě politický konkurent namaže na chleba. Vzdor téměř všemu, co jsem sám říkal. Opravdu se to nemůže odehrát v řádu dnů, ale je třeba dlouhých týdnů?
Na co čekáme …
Komunista Vojtěch Filip, tedy šéf postzločinecké partaje, která si zase okatě užívá aktuální důležitost pro vládní budoucnost, mezitím v televizi lže jako když Rudé právo tisklo a když ho na to někdo upozorní, ani se nenamáhá hledat slova omluvy. Dnes je už přece možné všechno a všechno je relativní.
SPD zase mezitím zkouší, kam až může se svými stupňujícími se náckovskými a xenofobními výroky zajít – naposledy to zkusila třeba jedna ze členek ohledně reklamy na trdelník s českou dívkou tmavé pleti.
A prezident? Hradní trapnost, kterou předvedl minulý týden při pálení trenýrek byla už nepokrytým přiznáním, že do veřejného prostoru lze vkročit s čímkoli a nebrat žádné ohledy na důstojnost a vnímání veřejné funkce, kterou momentálně zastávám.
Čekání na slušnost
Tak si říkám, jak bude vypadat letošní září a říjen, kdy nás čekají komunální volby. Přes léto se asi mnoho v politickém stylu nezmění. Obrňme se proto trpělivostí. A naberme přes léto hodně sil.
Na podzim je budeme potřebovat.
A pak už se třeba veřejnosti takto arogantní a jakékoli hodnoty a slušnost postrádající jednání veřejných představitelů zprotiví, že se začne obracet k někomu, kdo bude prezentovat hlavně slušnost a morální kvality.
Jsem optimistou. A nechci se z toho léčit.
