Od 1. března má Česko nového vládního zmocněnce pro sport. Někdejší gólman hokejové reprezentace má od Andreje Babiše příslib miliard a podporu při nastavení nových pravidel pro financování a rozvoj sportu.
Milan Hnilička má za sebou úctyhodnou hokejovou kariéru a i po skončení její aktivní hráčské části prokázal, že mu na rozvoji nejpopulárnějšího zimního sportu u nás záleží, když namísto toho, aby utápěl čas a peníze v pochybných podnikatelských projektech, věnoval svůj čas funkci generálního manažera hokejové reprezentace.
Minulostí nezatížený energický mladý chlap z volebního plakátu hnutí ANO nyní disponuje silou poslaneckého mandátu, postem vládního zmocněnce, a především velkou veřejnou podporou šéfa hnutí Andreje Babiše. Ten už oznámil, že chce zvýšit podporu sportu o 5 miliard korun na celkových 12, přičemž přispět k co nejlepšímu rozdělení těchto peněz by měl právě Hnilička a „jeho“ vznikající státní agentura pro sport.
Stadion zmaru
Stadion, na který Hnilička právě vstupuje, je přitom ve více než dezolátním stavu. Tribuny se rozpadají, v šatnách se prohánějí krysy, voda i elektřina jsou dávno odpojené a talentů jako šafránu – pokud vůbec nějaké. Když pak někdo prorazí do světa a uspěje, je to spíše dílem jeho extrémního osobního nasazení a systému navzdory (Ester Ledecká, Martina Sáblíková).
Je „paradox“, že jediný, komu se naopak ve stávajícím systému daří, jsou zpravidla obtloustlí a lehce upocení bafuňáři, kteří z VIP loží neohroženě pozorují své království a společnost jim při tom dělají tu úřednické milenky z ministerstva školství, tu soudkyně, které se přeci někdy mohou hodit… Není divu, že nálada ve fanouškovském kotli, který se navíc pomalu vylidňuje, je neveselá, a kdo má jen trochu zájem o sportovní kariéru svých dětí, přemýšlí, jak si zkrátka pomoci sám bez ohledu na (neexistující) systém.
Tělocvik beze strachu
Milan Hnilička v tuto chvíli s láskou vzpomíná na své mládí, kdy všichni lezli venku po stromech, při tělocviku se jít na hranu aktuálních fyzických možností nebáli ani děti, ani učitelé, a tím posouvali sportovní výkony a předpoklady k rozvoji dopředu mnohem rychleji než dnes.
Myšlenka je to jistě hezká. Dnešní děti lapené v sociálních sítích skutečně sportují mnohem méně, pokud tedy nepočítám mače na PlayStationu nebo na Xboxu... Oprávněná námitka každopádně zní – co udělalo hnutí ANO od roku 2013 pro to, aby se na školách podmínky pro sport zlepšily? Nic. Velmi se obávám, že jeden vládní zmocněnec bez jakýchkoli politických zkušeností na tom mnoho nezmění. Důvod k optimismu? Ne, milé Ano. Při vší úctě – Milan Hnilička byl skvělý sportovec, ale sedět na dvanácti miliardách, to už je jiná liga. A to nemluvím o fatální absenci politické zkušenosti, bez které se bohužel na tomto postu neobejde.
?Bafuňáři na modré
Problém rozdělení dodatečných miliard a nastavení financování profesionálního sportu je pak kapitolou samo o sobě.
Nadějní sportovci jsou placeni buď prostřednictvím státních sportovních klubů Dukla nebo Olymp a mohou si také sáhnout na peníze z dotovaných sportovních svazů. Zkušenost ukazuje (a poslední olympiáda absolutně potvrzuje), že aktuálně nastavený systém hvězdy produkovat neumí.
Kdo nemá bohaté a trpělivé rodiče či štědré sponzory, kteří se od něj navíc neodvrátí při krátkodobém výpadku formy, těžko může uspět. Role státu a jeho podpory vycházejících hvězd je absolutně zanedbaná, miliardy se ztrácejí cestou a míří tam, kde nenesou užitek celku, ale, přiznejme si to, již zmiňovaným nenasytným bafuňářům a jejich kamarádíčkům.
Současné financování sportu neslouží k rozvoji sportu, ale především k bytnění korupce. I kdyby byla primární idea sebevznešenější… Přijít musí radikální změna, nikoli další dohlížitelský úřad (taky máte před očima směšný úřad pro dohled nad financováním politických kampaní?).
Více vody nalité do kalného rybníka podmínky v něm nijak výrazně nezlepší. Stát musí celý rybník vypustit, vybagrovat, vylovit velké ryby a začít pěkně od začátku.
Zřízení postu vládního zmocněnce proto zatím vyzývá spíše k opatrnosti, ke sledování všech jeho kroků a zejména k bezprecedentnímu sledování veškerých finančních toků než k předčasnému optimismu. Mimochodem, nestálo by za to, aby pan vládní zmocněnec představil veřejnosti nějakou ucelenou koncepci toho, co, kdy a jak chce na daném poli udělat?
P.S. Ještě k těm velkým rybám vyloveným z té kalné vody… Každému co jeho jest. A tučným rybám, které jsou tak jako tak nepoživatelné, odtučňovací kúru. Pořádnou. Ať to znamená cokoliv…
