Prezidentem Milošem Zemanem tolik vzývaná ekonomická diplomacie má zatím jen minimum úspěchů, ale za to už dva obrovské reputační šrámy – blamáž firmy Liglass v Kyrgyzstánu a současnou grotesku kolem čínské CEFC.
Na úvod řečnická otázka – jak konkrétně může český prezident řešit byznysové spory dvou soukromých komerčních firem? Nijak.
A jak konkrétně může řešit nadnárodní spory mocné silné domácí bankovní skupiny J&T a čínské CEFC (nebo chcete-li nyní CITIC)? Odpověď je stále stejná. Nijak.
Přesto se Miloš Zeman, potažmo Hrad, tváří, že dokáží dál hrát v tomto sporu jakousi roli a opět příští týden vysílají své emisary plus Jaroslava Tvrdíka do Číny na jednání.
Je paradoxní, že Hradem tolik vzývaná podpora ekonomické diplomacie, se zatím počítá maximálně jen na počty letadel naplněných českými podnikateli, kteří někdy letěli s prezidentem na státní návštěvu. Třeba i jen z vlastních reputačních důvodů. Nebo proto, že je o to požádala Hospodářská komora či další instituce a komory, které mají plnění prezidentských letadel v tomto smyslu v popisu práce.
Skutečný příliv investic nebo zásadní úspěchy českých firem v zahraničí se ani po mnoha letech nedostavují. Tedy ne díky prezidentovi Zemanovi a jeho okolí.
Jen blamáž
Co se místo toho ale dostavuje, je ostuda české hlavy státu, která tak dlouho bojovala za zájmy čínské firmy u nás a ohýbala kvůli tomu patolízalsky i oficiální českou zahraniční politiku, až do Česka žádné zásadní čínské investice nepřišly. A to, co se tu Číňany skoupilo, a jak to teprve ovlivní kondici těchto firem, ovlivní i budoucí soudy.
Zůstává tak jen pachuť, že český prezident byl a dále je jen loutkou v rukou těch, kdo chtěli zrežírovat skvělý byznys hlavně pro sebe.
Podobné to přitom bylo i poté, co se provalily podivné záruky hradního kanceláře za ještě podivnější firmu Liglass, která chtěla stavět elektrárny v Kyrgyzstánu.
Na pokraji sil, ještě více ovlivňovaný
Se stále větší fyzickou i duševní únavou českého prezidenta můžeme očekávat spíše ještě více rostoucí snahy nejrůznějších skupin využívat pro sebe stále reálně silný prezidentský mandát, vykonávaný ale jinak chřadnoucím člověkem.
Mějme se tedy na pozoru, až bude prezident opět vyzdvihovat svou roli v ekonomické diplomacii. Zatím toho bohužel předvedl jen málo a povětšinou to skončilo blamáží.
Pro úřad české hlavy státu je to obrovská ostuda. A pro celkové vnímání kvality a přínosu zahraničních investic jako takových bohužel také.
