Havel a Rolling Stones

Je to už přes měsíc, ale mně pořád zní v uších „I can’t get no… satisfaction“. Jasně, řeč je o legendárních Rolling Stones.

Není to jen skvělá britská kapela, ale jeden ze symbolů znovuzískané svobody. Jejich 1. koncert se u nás konal v roce 1990 a členové kapely tehdy přijeli po domluvě s prezidentem Havlem, kterého velmi respektovali a uznávali. Sami mluví o tom, že měli pocit, jako by se na ukončení komunismu tady podíleli.

Je na místě zapřemýšlet nahlas nad odkazem Václava Havla častěji než na výročí jeho úmrtí. Nastala doba to udělat teď a hodně nahlas. Žijeme si sice lépe než v roce 1990, ale uniká nám, že se pošlapávají všechny hodnoty, které jsme si vybojovali, nebo v mém případě vybojovali moji rodiče (v roce 1989 mi byly 4 roky).

Svoboda nebyla nikdy zadarmo a ani teď není samozřejmostí. Je pravda, že ani demokracie není dokonalá, ale je to to nejlepší, co zatím lidstvo vymyslelo. Být součástí holdingu v přenesené míře vyzkoušeli v Itálii za II. světové války a jak víme, tak Mussolini moc dobře nedopadl.

Díky našemu ústavnímu zřízení můžeme žít spokojené životy, na které mámo právo, a za které jsme si sami odpovědni. Můžeme se zabývat svými problémy, které jsou ve srovnání s problémy větší části planety řešitelné, a ne život ohrožující. Je potřeba toho využít a posouvat se kupředu. Žít ještě lépe, tvrdě pracovat na tom, abychom získali, co chceme. Brát ohledy na druhé a podělit se o vědomosti, zkušenosti a být solidární k těm, kteří neměli takové štěstí. To beru jako základní pravidla. Nejen svobodu naplno využívající, ale současně ji i udržující a rozšiřující. Slušnost, tvrdá práce a ohleduplnost. V dnešní době je móda vše zpochybňovat, nikdy neodpovědět na otázku, pohybovat se ve stínu lží. Vidíme to dnes a denně v médiích, ale bohužel to vidíme i u současného prezidenta a premiéra. U dvou největších autorit, které by měly naši zemi vézt do lepší budoucnosti a ne zpět do minulosti. Nikdy v dějinách nebylo snadnější se vzepřít a chránit si svou svobodu. Spoustu lidí to naštěstí již dělá. Neseďme v duchu minulého režimu doma, nebojme se a pojďme se přihlásit o to, na co máme právo. Nenechme se táhnout zpět.