Není to samozřejmé a měli bychom si to pořád připomínat. Žijeme v nejlepším politickém celku historie. Škoda, že to pro nás ani letos nebyl důvod k pořádným oslavám.
V úterý uplynulo 14 let od chvíle, co se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie.
Nevím, co jste dělali ve volnu vy, ale já byl na prodlouženém víkendu ve Španělsku. Skvělý fotbal, fantastické jídlo a víno, sluníčko, pohoda! Několikrát jsem se přistihl, jak jsem si v duchu říkal, jak je skvělá možnost takhle volně cestovat, navíc za rozumné peníze. Není to samozřejmost a je to pořád výsadou jen nás ve šťastnějších částech světa.
V podstatě jsem si tak o víkendu oslavil to, že naše země je součástí Evropské unie, podle mého jednoho z nejlepších vynálezů moderních dějin.
Jen mě trochu mrzí, že jsme si to více nepřipomínali i doma, schválně jsme čekal, jestli když ne během úterního volna, tak po něm, neproběhnou nějaké větší akce –oslavy toho, že patříme do společenství půl miliardy lidí, které je přes obrovské množství chyb zárukou svobody a směřování na Západ.
Víte, jak to mám osobně s EU já? Referendum o přistoupení byly mé první ‘volby’, kde jsem mohl uplatnit volební právo. Referendum bylo 13. a 14. června 2003 a já měl 18. narozeniny jen o pár měsíců dříve.
Jako mladý student jsem si s chutí pročítal vše o fungování EU a její historii, od původní myšlenky Jiřího z Poděbrad po poslední problémy, které projekt tehdy měl (a stále mnohé má).
Členství v EU je pro naší zemi hozená rukavice k obrovským možnostem ekonomického růstu a je jen na nás, jak se s tím popasujeme. Mnoho věcí nám přijde jako samozřejmost, ale bez EU by nebyly.
Pohodlné cestování bez víz a dlouhých kontrol na celnicích, příležitost podnikat na mnohem větším trhu, než je ten český (spoluvlastním cukrárnu v Praze a naši francouzští partneři se starají o další cukrárnu ve Frejus ve Francii), přeshraniční pracovní příležitosti, zrušení roamingu... A například zrovna včera proběhla zpráva, že EU zdvojnásobí peníze na studijní pobyty Erasmus. To je mimochodem taky fantastická věc.
Nechci tady proevropsky hujeřit. Jen jsem se chtěl podělit o svou radost z toho, že patříme do EU. A napsat přání, že ty příští oslavy – patnáctiny našeho života s EU už snad budou se zaslouženou větší grácií.
PS: Když jsem letěl ze Španělska, zaujal mne facebookový post jednoho přítele, který sdílel kousek z projevu Václava Havla k přistoupení k EU. Co myslíte, jak moc byl pravdivý a jak je pořád aktuální?
„Slyšíme občas obavu, že vstup do Evropské unie omezí naši suverenitu. Pevně věřím a doufám, že omezí především suverenitu postkomunistických mafiánů, ekonomických šejdířů, finančních akrobatů a jejich politických ochránců, jakož i zakyslých ideologů chrobáctví a přikrčenosti vydávaných za vrcholný národní zájem. Suverenitu mnoha ostatních, jak věřím, členství v Unii naopak významně posílí: stanou se sebevědomými občany Evropy, kteří budou bez zábran naplňovat svou navzájem si zaručovanou svobodu a v celoevropském měřítku upevňovat hodnoty, jako je lidská důstojnost, jedinečnost a solidarita.“
