PÁVEK, BUREŠ A MY

Pávek, rozvědčík, komanč na straně jedné, Bureš, estébák, makak na straně druhé. Málokterý „politolog“ od klávesnice by si dovolil užít tahle označení dotyčným ústavním činitelům tváří v tvář. V anonymitě sociálních sítí běžně.

Včera proběhla na pražském Staroměstském náměstí demonstrace, primárně svolaná na podporu prezidenta České republiky v jeho sporu s politickým uskupením, které si nejen díky povolební matematice, ale i dalším okolnostem nárokuje podíl na moci větší, než by odpovídalo jeho volebnímu výsledku. Navíc tak činí způsobem, který je za hranou alespoň minimální politické korektnosti a slušnosti.

Téměř stotisícovou demonstraci jsem ovšem vnímal především jako výraz obecného znechucení velké části veřejnosti z hulvátství a buranství, které se jako mor rozšířilo do nejvyšších pater české politiky.

Jistě, v polistopadovém třicetiletí jsme byli mnohokrát svědky politických střetů, při kterých si jejich protagonisté nebrali ani servítky ani rukavičky. Ovšem až doposud se tyhle šarvátky odehrávaly v určitých nepsaných etických mantinelech, případně šlo o nadsázku. Předpokládám, že asi nikdo nebral vážně hrozbu, že po volbách si jejich vítěz nechá stranické knížky opatřit vazbou z kůže poražených.

Demontáž posledních zbytků elementární slušnosti ze současného politického klání bychom ovšem vážně brát měli, zvláště když ono hulvátství a buranství se stalo běžným instrumentem i v politických „diskusích“ nás občanů na sociálních sítích. Navíc media prakticky bez rozdílu negativní emoce milují. Asi by bylo zbytečné řešit obligátní otázku na téma slepice-vejce, co bylo dřív. Zda se my občané inspirujeme neurvalým vystupováním ne bezvýznamné části našich současných politických představitelů anebo jsou kořeny současného politického marasmu naopak v nás a naše politická garnitura je pouze reálným obrazem současné české společnosti.

Ať už byla dřív ona pověstná slepice anebo vejce, zkusme to být my občané, kdo ubere v diskusích na emocích a přidá aspoň špetku vzájemného respektu a elementární lidské slušnosti.

Pro začátek úplně postačí, když si zachováme elementární respekt k nejvyšším ústavním činitelům, prezidentovi a premiérovi, byť nemusíme být fanoušky jednoho či druhého.

Pávek, Bureš, komunista, estébák … možná půjde ztuha vyjádřit myšlenku bez těchto již zavedených obezliček, ale pojďme to aspoň zkusit.