V Praze bývávalo blaze? "Ne. V Praze je stále blaze."
Otto Pospíšil
Praha
V Praze je blaze
Říká se, že v Praze bývávalo blaze.
Rád bych to opravil celé tak, že v Praze JE BLAZE.
JE TU VŠE, CO CHCEME.
JE TU VÍCE NEŽ POTŘEBUJEME.
JE TU TOLIK KRÁS, CO NEDOCEŇUJEME.
JE TU SPOUSTA INTELIGENCE.
JE TU MNOHO HISTORIE.
JE TU KRÁSNĚ.
Zůstaň a usaď se je častá rada druhých.
Většinou mi rozumí více než sami sobě.
To mě vede dále – je toto vůbec možno?
Při pohledu do sebe až na samé dno
naplněné všudypřítomné prázdno.
Spokojenost je však upřímně blízko.
Ostatní však radí druhým,
tedy není nikoho, žádného dalšího.
Změňme to a buďme sebou.
A pro sebe.
Pojmenovat to sobeckostí není nutno
láska k bližnímu svému je ukryta v nás.
Podívejme se kolem sebe.
To jde, ne?
A teď do sebe!
Nebojte, trénujte, jde to!
Nenechme se stahovat.
Nenechme se strachovat.
Nenechme se zatěžovat.
Nenechme se srovnávat.
Dnes je státní svátek, prodloužený víkend.
Volební víkend spolu se státním svátkem.
Změna času o hodinu, proč dolu?
Chceš-li lidi tahat za nos, dělej bordel v času.
To je ponechá v pohybu.
Doleva, doprava, nahoru, dolu, vpřed a vzad.
Tolik špatných pohybů.
Vcelku šest, jak ďáblových hříchů.
Šestky a jejich počet: třikrát.
Dnes nejspíš zapsáno v zlomku
jako ukazatel chodu státu.
Vše je vlastně výsledkem poměru,
kdy soudím jedno druhým.
Jo, Jo! Touha po výsledku.
Tuším, že kde je cesty, není cíle.
Tuším, že kde je cíle, není cesty.
Rozhodně nevíte, kam vás o vede.
Nicméně, v Praze!, je stále blaze.
Stavovské divadlo
Stavovské divadlo zří v pouličním světle
lidí se tu sešlo hodně
co bude na té hře?
Ale je to moc hezké,
nazdobení lidé se tu promenádují a ukazují,
kávu s koláčkem vychutnávají,
pohled je to velmi příjemný,
dělá mi radost, když se lidé cítí na úrovni
Vážně elegantní, téměř „prvorepublikové“?
Né! O moc lepší, protože je to volitelné.
Ač né naše.
