Novoroční projev 2015

Otto Pospíšil

5.1.2015

… v pět hodin

Novoroční projev 2015

Vážené a milé dámy, Vážení pánové,

je pravidlem, že se nám v těchto kalendářních dnech, naskýtá možnost shrnutí právě již uplynulého období. Tradice je dobré i nutné dodržovat. Z tohoto důvodu mi dovolte krátké poohlédnutí do již zakončeného roku. Následně si dovolím vyslovit přání do nového času zakončeného číslovkou patnáct.

Již tři zimy se toliko nevěnuji informaci předkládané sdělovacími prostředky. I přes to musím lehce okomentovat dění ve světě a v zemi mého původu. V zahraničí se každý zabývá krizí na Ukrajině, Islámskému státu, situaci v Hong-Kongu.

V první otázce jde z mého pohledu o přepadení Ukrajiny organizacemi, které se svoji strukturou a chtíčem podobají těm teroristickým. Nicméně celé toto téma si nemůžu obhájit ani sám před sebou, protože mi to velmi připomíná vpády západních mocností do „nejen“ arabského světa. Jen mne překvapuje rétorika svrchovaných zemí Západu a světových rádoby míru-milovných organizací. Tuším, že politikaření se zase blíží k bodu zvratu.

Zajímavostí na této záležitosti není ani onen fakt historického nároku Ruska na Krym, jako spíše reakce pro-západních medií. Ta ve stejném okamžiku zcela náhodou a souběžně vytvořila další nehezkou informační masírující bublinu. Bublinu kolem Islámského státu. Vraždy v přímém přenosu. Ač přes internet. Jsou pro mne zcela neúnosným měřítkem toho, kam až je dnešní žurnalistika schopna zajít.

Kdo za tím vším stojí? Kdo rozhoduje, co si vpustíme do života? Čemu věřit a čemu nevěřit? Hledáte snad stále ještě pravdu? Přestaňme se ptát a namísto toho se vzdělávejme.

Není celá tato aktivita islámského světa pouhou reakcí na dlouhá léta trvající intervence západního světa na jejich svrchovaná území? Nebylo snad již mnoho tamních dětí, žen a mužů zabito? Zkusme se na věc někdy podívat také očima toho druhého. Není dávnou dobou, pouhých dvacet pět let od chvíle, kdy jsme byli rovněž v područí cizích mocností. Kdy lidé umírali bez zákonů a pravidel.

Poslední zajímavou krizí ze světa, kterou bych rád za sebe zmínil je situaci v Hong-Kongu. Zde je nepochopitelná a nečestná reakce světa. Hlavně pak svrchovanosti britské koruny, že dopustí zajít tuto situaci do těchto mezí. I přes to, že je hlavním viníkem všeho. Strach z ekonomicky silné Číny je úsměvný.

Berme si z toho pouze ponaučení do budoucna. Není žádného světového uskupení ani organizace, která dokáže ochránit jiný národ před nespravedlivostí a zlem. Vcelku úsměvné tvrzení, nemyslíte? Právě v době a roce, kdy jsme společně oslavili čtvrtstoletí od pádu zdi v Berlíně a následných událostí ve střední a východní Evropě. Nemohu si odpustit vyjádřit plný nesouhlas s chováním lidí našeho národa, která zcela proti demokratické zásadě uráží Čecha, jako plnohodnotného a svobodného člověka. Vulgární a nedůstojné vystoupení proti přímo zvolenému prezidentovi České republiky, rektorovi Univerzity Karlovy a dalším vysokým evropským státním představitelům, včetně prezidenta Spolkové Německé republiky, je nutno odsoudit. Považuji téměř za nemožné chovat se takto k člověku, který dostal mandát občanů České republiky v řádných volbách. Známkou demokracie je i nutnost respektovat volbu samou. Je nemožné tvrdit: „Já ho nevolil.“ Zákon mluví jasně a ten je nutno respektovat ba co více i dodržovat. Přečtěte si, prosím, někdy a znovu platónova Kritóna, jak se má člověk chovat, promluví-li lid.

Nejveselejší historkou uplynulého roku v českých zemích vyhlašuji tunel Blanku. Nevím, jak moc je tento tunel dlouhý a kam až povede, zdá se však, že jsme konečně vymysleli tunel pod Prahou tak, jak jsem si před lety přál a vysnil. Skleněný tunel, který povede pod Vltavou a bude z něj možno vidět všechny krásné památky tohoto neskutečného města. A jediné auto nebude jezdit v centru města. Za pobavení nad touto událostí touto cestou všem zúčastněným osobám děkuji.

Bohužel však tato a spousta dalších událostí u nás i ve světě má tendenci navyšovat nespokojenost. Nespokojenost prorůstající napříč lidskou společností. Nejen v západním světě. Odrazy těchto nálad zasahují ony základní jednotky vlastních základů jednotlivých společností. Tedy jednotlivce, manželský pár a v neposlední řadě rodinu samu.

Jednotlivec má pocit osamění. Cítí nutnost se o vše porvat sám za sebe. Bez soudu mohu dát příklad z vlastní zásoby zážitků. Životu jsem nechal volný průběh. Lépe možná říci vlastní příběh. Zpočátku byl ovlivněn prací na Šrí Lance. Tato nádherná část světa mi přinesla radost z možnosti předávat lidem informace a pevně věřím, že i inspiraci k novému životu. Na oplátku jsem se však vydal ze všech svých vnitřních sil. Tato ztráta vnitřní energie, která dle mého názoru pramení z osobního „neklidu“, se projevila v událostech následujících. Druhá třetina roku byla ve znamení boje s lidskou hloupostí. Ve velké míře jde vždy o boj s vlastní hloupostí. Tento boj ve chvílích vnitřního klidu nepocítíte ba zcela jistě ani nezahájíte.

Tyto události mi byly připomínkou toho, že svět a jeho obyvatelé jsou stále jen lidmi. Lidmi, kteří svojí existenci a bytí zakrývají nicotnými nutnostmi, chtíči a požadavky. Tento typ lidí se mi po dlouhá léta vyhýbal, i díky životnímu stylu. Člověk chamtivý, člověk kariérní, člověk vystrašený, člověk pokrytecký, člověk hloupý, člověk ztracený.

Člověk chamtivý je ten, kdo stejně nikdy ničeho nedosáhne a nic mít nebude. I přes onu snahu v daném momentu pobrat více než je nutné. Je to na něm až moc patrné.

Člověk kariérní skrze nicotné firemní postavení ztrácí sám sebe. Dnešní firemní kultury nekladou důraz na lidskost, na soudržnost a aktivní společenství lidí. Naopak. Přijde mi, že vnitřně se stále motáme kolem orwelovského světa. Onen člověk se stává pouze nástrojem aniž by to sám tušil a pozoroval.

Člověk vystrašený je součástí novodobého „ekonomického otroctví“. Musíme si uvědomit, že jsme na svět nepřišly hříšní, ale hříšné je zaprodat svoji duši.

Člověkem pokryteckým jsme občas každý. Stoupá však číslo přiznaných pokrytců, tedy těch kteří nežijí tím, čím chtějí a již vůbec necítí vazbu s vlastním předurčením.

Člověk hloupý poté není ten, co nespočítá jedna plus jedna ba neví to či ono. Jde o monstrum konající činnosti zbytečné a nepotřebné. Většinou z nutnosti stále se opakujícího a narůstajícího pohodlí a konzumu. Jde o člověka žijícího odděleně se sama sebou.

Člověk ztracený. Součástí této zvětšující se skupiny lidí je ten, kdo již nevidí skutečnost, že s jejich životem je něco v nepořádku. Horší a smutné je neexistence možnosti začít hledat cestu ven.

Souhrnem při zpětném pohledu musím konstatovat, že je náš život opravdu jen a jen v našich rukou. Ano, jsou kolem okolnosti, které nemůžeme ovlivnit. Změna je stálá a trvalá. Ale pouze člověk sám ovlivňuje skrze své nízké smysly vlastní pocity. Reakce na ně je pak pouze a jen náš vlastní obraz daného momentu.

Do nastávajícího již měřením započatého časového úseku všem přeji pevné zdraví. Zdraví je odrazem stavu Vaší duše. O duši musíme pečovat s maximální péčí. Nenechte se uvrhnout do strachu. Nepodléhejte informačním deziluzím, které pouze plodí otázky. Otázky mají často za následek ztrátu. Na každou otázku je velká spousta možných odpovědí. Odpověď je poté podkladem pro další otázky. Nenechme se tedy tímto unést.

Můj apel na všechny je v maximální zapojení vlastní intuice. Otevřenosti k druhým lidem. Viditelnou radostí ze života. Vždyť jde o pouhou cestu k smrti. Úsměv dopomáhá k pozitivnímu životu nás všech. Tvrdost aplikovanou na sebe sama i na lidi ve vašem okolí. Svobodu v pravém slova smyslu, tedy nutnost naslouchat sobě samému v každé jednotlivé životní situaci. Bezohledně vzhledem na následky společenské, vždyť ona společnost není tím, kdo se za vás usměje. Kdo namaluje váš obraz do zrcadla při vlastní sebereflexi. Žijme více jako děti. Nedělejme si z ničeho hlavu. Čiňme každý za sebe tak, jak chceme.

Pusťte se oněch židlí, kariér, nehodnotných hodnot, zapomeňte na nutnost vlastnit více a více. Vždyť jde o pouta našich vlastních životů. Používejte moji ekonomickou radu z loňska.

Bojujme všemi dostupnými prostředky za náš vnitřní klid. Vyvolávám nutnost zahájit vlastní „džihád“ v pravém slova významu.

„Nikdy nekončící boj (snaha) se sebou sama za vnitřní rozvoj a čistotu vlastní duše.“

Hodně prožitého BYTÍ do léta páně 2015.