Můj osobní názor 2. část: Konflikt s Islámem (nově i s Chalífátem)

2. část Mého názoru - tentokráte KONFLIKT S ISLÁMEM (nově i s Chalífátem) Mám pocit, že dnešní média již ani do slovníku nekoukají... Jediné, co nám zbývá je vzdělávání a pochopení. Nutno číst jako součást 1. části: Hellada (Řecko) - důvodem napsaní komentáře je ona skutečnost, že média zapomněla na svoji hlavní činnosti. Předkládání názorů, předkládání učených výkladů, používání slov v pravém slova významu. Média neinformují správně. Dělejte si svůj názor, nehltejte pouze názory druhých.  

druhá část

konflikt s Islámem (nově i s Chalífátem)

Touto oklikou překročím právě onu hranici křesťanskou s islámskou. Hranice rozkládající se od Východu přes Jih až na Západ. Nejlepší označení je dle mého islámský svět.

Upozorňuji, že i zde se o mé názory utvářené pobytem v muslimských zemích. Turecko (i přes Atatürkovu reformu a sekularizaci), Egypt, Keňa, Šrí Lanka, SAEmiráty, Maroko, Thajsko a nyní krátce také Indonésie. V součtu pak jde přibližně o čtyři léta čistého času.

V první řadě musím vyjádřit možnost, že Islám je míru milovné náboženství. Oproti dalším monoteistickým téměř bez pochyb. Přijímající za své i postavy (proroků) Mojžíše s Ježíšem Kristem. Zároveň jsou podkladem i texty starších náboženství v podobě Tóry a Bible. To je zásadní (ač na časové ose pochopitelný) rozdíl oproti například křesťanské společnosti, která považuje muslimy za bezvěrce. Nemusíme být daleko od pravdy, budeme-li tvrdit, že v základech jde o jedno z nejpřátelštějších podob víry.

Spolu s vírou je zde i velký tlak na imaginaci. Věřím, že tomu napomáhá návrat andělských vypodobení. Korán je zákoník nastavený na konkrétní území. Speciálně a vhodně posloužil ve výkladu mnohé. Dědictví, sociální přerozdělování nadbytků, upravuje fungování rodiny, což poté vede k vzniku tak pevné pospolitosti. Připomeňme, že v onom 6. století našeho letopočtu, na tomto území existovala pouze rodová společnost (potažmo kmenové svazy). Bez větších územních celků, bez sounáležitosti a bezpečí a vše navíc v pouštních oblastech. Čímž byl omezen i možný ekonomický růst oblasti.

Nevyužil Mohammed právě toho? I přes svůj údajně nestudovaný život, bez znalosti písma, nebyl nadán uvědoměním a pochopením? Možná šlo jen o snílka doufajícího v lepší lidskou společnost. Copak není hodno úcty člověka bojujícího, a to již za svého života, o lepší společnost. Snaha vyvézt blízký lid, území dnešní Saudské Arábie, na cestu k lepším zítřkům.

Instalace jeho nového systému byla zaměřena na pospolitost. Ona známá „řetězová reakce“ u muslimů. Ochraňovat se navzájem při napadení. Napadne-li nepřítel bratra zakročím. Napadne-li nepřítel rodinu zakročím. Napadne-li nepřítel vesnici zakročím. Napadne-li nepřítel stát zakročím. Napadne-li nepřítel islámské území zakročím. Tato vlastnost je lidem v Evropě cizí. Evropan bude vyčkávat do posledního možného momentu a při napadení se bude tvářit, jako když se ho to netýká. Případné vyjímce v naší historii se omlouvám.

O čem mluvím? O krásném a mnohem pozitivnějším přístupu k životu. Život bez strachu z ohně pekelného, bez všudypřítomného ďábla. O kterém se Bible zmiňuje tak často, že nevidím možnost bytí bez hříchu.

K tomu má pomoci propracovaný řád = zákony sepsané ve sbírce zvané Korán. Vcelku podrobně vypsané povinnosti pro každého. Péče o ženu, manželský svazek, dítě, víru, svěřené území a možná v první řadě péče o sebe samého.

Instrukce jak se ve víře utužovat. Víra nám pak pomůže vyhrát boj proti touhám, vášním a potřebám. V této souvislosti se mluví o „džihádu“. Slovo označující boj sama se sebou v první řadě. Kdo vůbec nemá představ v čem tento boj spočívá? Každý dle mého občas na něco narazí.

Toto pokládám za velmi cennou radu hlavně pro západní svět. Umět se zastavit, třeba pětkrát denně se pomodlit (II. pilíř Islámu) za duši svojí, svých blízkých a vůbec všech. Namísto nákupů a prodeje čehokoliv. Pozor! Netvrdím, že muslim neumí prodávat a nakupovat. Úspěch však nebyl hlavním významem.

"Inšalláh! – Když pan Bůh dá!"

Krásné a jednoduché. Ne vše umíme ovlivnit. Musíme umět přijímat. Přijímat vše, co přichází (když to přichází). Navíc vše přijímat s hrdostí a pokorou. S ohledem na pravidla a zákon. Nejsou toto představy a zásady i západních civilizací?

Oproti nám mají výhodu obrovské vzdělanosti a rozhledu. Do jejich pramenů prosakují staroegyptské i východní kultury. Nemluvě o těsné blízkosti raně křesťanských obdob náboženství. S kópty a pravoslavnými jsou v kontaktu neustále (minimálně na hranicích). Otázka Izraele nebude asi nikdy vyřešena. Konstantinopol a předtím vševědoucí ptolemajovská Alexandrie. Magreb v blízkosti (i uvnitř) Hispánie. Kontakt s mikroskopickým náboženstvím staré černé Afriky. Obrovské území a rozsah vědomostí a znalostí. Spolu s tím kvalitní sběr, přenos a použití informace. Osobně vyznávám hloubku súfíjských dovedností.

Jejich společné sdílení. Napojení na jednu energetickou vlnu. Propojení velké části světa s jedním středem (zájmem). Víte, kde k tomuto pravidelně dochází? Pouť do Meky (III. pilíř Islámu) je obrovská hromadná interakce spousty lidí za účelem společné meditace (= modlitby). Ta je pak ve světě ojedinělou uvědomělou událostí.

Netvrdím, že obyčejnému člověku bez víry, při sledování záběrů z Meky, neběhá mráz po zádech. Ba i strach může mít nechápající část světa. Vydat se na pouť, alespoň jednou za život. Zapomeňte na dnešní verzi, kdy není těžké skočit na letadlo, autobus, loď nebo do automobilu. Připouštím námitky. Co však doba minulá? S přihlédnutím k chudobě, vzdálenostem, času, podmínkám a hrozbám. Neuvěřitelné, silné, magnetické a hlavně magické.

Sociální důsledek, obohacení jednotlivce i celku. Uspokojení z poutě samotné. Získané poznání „na cestě“. Zážitek tak velký, že snadno uvěříte v možnost vyššího principu. Následné sdílení ve vlastní komunitě. V neposlední řadě jde o tradici.

Dalším principem, který se snažíme řešit již téměř sto let je onen princip sociální solidarity. Určitou měrou na toto pamatuje ústav almužny (IV. pilíř Islámu). Řekl bych dar! Ovšem ne ten, kdy očekávám něco zpět. Dar, kdy za prvé učím sama sebe nezávislosti na materiálních statcích. Čímž si uvědomuji pomíjivost všeho). Za druhé pak jde o přerozdělování vyššího bohatství. Použiji slovo nadbohatství, to si představuji jako zbytečný nadbytek. Nadbytek, který máme každý při setkání s člověkem potřebujícím (alespoň to základní). Kolik lidí se má kolem nás hůře? Opravdu hůře. Ti, co nemají, pomohou jiným způsobem.

Skoro až běhá mráz po zádech, že? Krása. Nebyl on Muhammad ve skrytu duše komunista? Předchůdce husitů a jejich společných kádí. Či snad děda Marxe?

K tomuto pak přidejme onen měsíc šetrnosti. Měsíc Ramadán (V. pilíř Islámu). Kdy nejenom nejím a nepiji za svitu ostrých slunečních paprsků, ale a to hlavně odpočívám a soustředím se (na vyšší moc – Boha).

Nejen k práci stvořen jest člověk. I Bůh přeci při stvoření světa sedmý den odpočíval (= šabat). Tento měsíc není výmyslem pouze v Islámu. Prameny, ne časově hluboké ví o podobných praktikách i na našem území. Půsty všeho druhu. Kratší i delší, v dobách, kdy člověk neměl mnoho, navíc v závislosti na podnebí. U nás zima, konec zimy. V jiných zemích může jít o období sucha. Jednoduše v době, kdy zásoby ubývají a okolí a příroda neoplývá plodností a hojností.

Možná je to opravdu pouze má divná představa o věci, které většina zcela xenofobně odmítá porozumět. Odmítá si i dokonce o tom cokoliv přečíst. NedejBože vygůglovat.

Všechno výše zmíněné je podloženo hlavním opěrným I. pilířem. Pilířem nejdůležitějším. Vírou v jednoho Boha (v překladu do arabštiny Alláha) a jeho proroka Muhammada. Alláh je stejným bohem, kterého uznáváme v křesťanském světě. Muhammad si poté maličko přivlastňuje onen status proroka z pozice posledního, tedy toho pravého. Nemůže to být tak, že Mojžíš přinesl víru, Ježíš se obětoval za člověka, přinesl důležité odpuštění a základy morálky. Muhammad poté přinesl opravdovou sbírku zákonů. Toto je spíše pro diskuzi, ale ona časová posloupnost je patrná.

Tímto jsme mimoděk probrali i oněch pět základních pilířů. Myslím si, že to není jen o nich, ale je dobré je i přes znalost stále připomínat. Něco na tom bude!

Co však zároveň působí na dnešní podobu (v oněch radikálních větvích)? V krátkosti vyzdvihnu dvě příčiny. První je ona snaha o samotný výklad Muhammadových činů a jeho slov (z Koránu). Tento spor rozděluje, nedlouho po jeho smrti, jednotu Islámu na dvě větve. Ač jde o rodinný spor, tak na konci máme dva proudy – Sunnitský a Šítský.

Druhá příčina jest pak historický neustálý boj s křesťany. Nenechával bych se zde unášet názorem, který tuto příčinu považuje za základ tvrzení: „Islám je špatný a násilnický.“ Nejhorším a nejtemnějším obdobím v (křesťansko – zápádních) dějinách lidstva je nejspíš Středověk. Hlavně pak ony křižácké výpravy. Vedené přímo proti a zcela zřejmě proti Islámu. Z nich nevzniklo vůbec nic dobrého. Naopak. Vypěstoval se strach muslimů vůči křesťanství (= tedy západní společnosti). Můžeme říct, že strach přerostl v nenávist. Dle mého názoru (pohled z druhé strany) však jde o logický důsledek.

Hloupostí dneška je pak hledání a vytržení slov v Koránu mluvící o nutnosti šířit Islám za použití násilí. Šířit Islám ano, ale nemluvím o přímých násilnostech. Ony věty, které se často ukazují jsou vyříznuté z kontextu. Nebudu zde tvrdit, že tomu v některých případech nebylo a není. Ale . . .

Mám pro vás ALE. Největším z nich je rozdíl ve způsobu kolonizování určitých území. Připomínám tím arabské umění mořeplavby a obchodu (nebýt jich, tak nikdy nedoplujeme do kolem Afriky do Indie). Kam dopluli jejich lodě založí obchodní stanici, která se v budoucnu často stane důležitým obchodním uzlem. Připomeňme západní a východní pobřeží afrického kontinentu.

Použití pomalé a postupné asimilace jako prostředku k zapuštění kořenů je ve velkým kontrastem k pozdějším násilným záborům tohoto území Evropanem. A to o mnoho let později. Zdůrazněme také, že i přes následnou evropskou kolonizaci na těchto územích Islám přežije až do dnešních dob. Obchodní stezky ovládají i nadále. Pouze se dosáhne dohod ve vysoké politice. Například v Keni by nebyl obchod bez muslimů vůbec představitelný.

Navíc vyzdvihuji jejich usazování s ohledem na schopnosti vyjednávací. Přesvědčení vysokých představitelů daného území jim usnadní práci. Místní „králové“ (pro lepší představu) poté s podporou (často koupenou) dodělají práci na obyčejném obyvatelstvu.

Mimochodem víte, že člověk nemění víru, nemá-li k tomu shora vytvořené podmínky (výhody) nebo nutnosti.

Uvědomit si skutečnost neexistující obrany je naším úkolem číslo jedna. Jde-li o postupný nenásilný zábor, není proti němu obrany. Oni s sebou naopak přináší pozitiva – pracovitost!

(k zamyšlení)

Samozřejmě evidujeme obrovské a velmi úspěšné armády postupující nejen severní Afrikou. Získávání území a tím i bohatství. To však činí každá vyspělejší civilizace na té menší a slabší. Otázka: „Brali jsme možnou vyspělost arabského světa (základny Islámu), při útocích, vůbec v potaz?“ Nebo jsme jen píchli do špatného vosího hnízda a nyní nevím, jak to urovnat? Co když jsme se pouze špatně domnívali, že jsme vyspělejší?

K dnešku

Je tomu více jak třináct let od „možného“ útoku na NY dvojčata. Tedy od momentu, kdy byla vyhlášena válka proti terorismu. Rád bych někdy zvěděl o koho se vlastně, pod tímto pojmenováním, jedná. Západní mocnosti nevyhlásili válku, co pamatuji. Válka ve Vietnamu nebyla válkou. Pomoc Kuvajtu, aliaz válka v Zálivu, nebyla válkou. Pomoc s osvobozením od „krutovlády“ v Iráku není válkou. Celé Arabské jaro, v Tunisu započaté Libyí konče není válkou. Všechny tyto operace proběhli a probíhají ovšem bez skutečného vyhlášení válečného stavu. A co hlavně? Bez nutnosti následně dodržovat válečná pravidla.

Nenávidím ony podpory povstalců. Povstalců proti vládnoucím režimům. Co to je za sprostý nesmysl? Vždyť je jak kdyby Rusko vyzbrojilo všechny nespokojené mexické přeběhlíky v USA, jen proto, že nesouhlasí s články v jejich opěvované ústavě (která byla mimochodem také podlita krví). Pozor – nesnažím se zjednodušit a zlehčit téma.

Dnes funguje samozvaný islámský Chalífát. Toto uskupení je z našeho pohledu samozřejmě velmi radikální. Ano, přikláním se k tomuto soudu. Kde se však stala chyba? Není počátkem všeho ona snaha o „vládu lidu“ v těchto končinách (= z řečtiny demokracia). Není to celé důsledek degradování dlouholetých mocných vládců? Většinou tyranů, tedy těch, kdož jsou zvoleni lidem. Mají mandát? Ano. Ač poté mandát v zájmu a k prospěchu (z jejich domněnky) toho samého lidu usurpují a vymáhají. (Podobné nás může počkat s oným slovenským bačou Babišem.) Sadám Husain, Mubarak a můj oblíbený tremp Kadáffí. Jemuž patří velké díky za ukázku, jak stanovat v hlavních amerických parcích. Všichni jim ještě nedávno lezli do zadních otvorů a pak najednou došlo ke změně. Změna podpory a hlavně výhružky v podobě zastavení financování armád dané lokality.

Tedy máme jednu z příčin. Výchova v nerespektování vládních autorit.

Druhou pak budiž ono nedávné vyklizení iráckého území. Předání vlády do rukou … vždy se ptám koho vlastně? Zrádců svého vůdce? Odpůrcům svého vůdce? Armádním představitelům poslouchající pouze toho, kdo platí žold? Dobrá, proč ne. Ukažte mi však jedinou zemi, kde to od onoho „osvobození“ funguje jen o malý kousíček lépe?

Amerika vyklidí prostor. Neuklizenou a neorganizovanou skládku, z které vedou zacpané a smrduté kanály všude pod zemí. Za celou dobu „okupace“ nedoveze jedinou čističku. Vyprat totiž nestíhá ani vlastní prádlo u sebe doma. A z ničeho nic se rozhodne zkrátit „pomoc“ a odjede. Mimo to s posledním vojákem stihne zvednout všechny poklopy oné stoky, kterou napáchala. A to s vědomím a skrytým přáním, že se možná všichni zdejší lidé v oněch sračkách utopí a zhynou. Těžko! Vždyť je léta sami, pod tlakem vlastních střel, učili jedinému: „Přežít!“

Do tohoto času se objeví myšlenka, dříve zapomenutý nápad. Podporu získá u mnoha lidí rychle. Pomocí stejně užité demagogie, která pomáhala druhé straně. Ta ji však hrdě považuje za protiteroristickou (tedy správnou) rétoriku. Dojde k zabrání území nikoho, oné skládky.

Dochází k usmrcování rukojmích. Zeptám se trošku jinak: „Proč ne? Vždyť přeci není válečný stav, neplatí žádná pravidla.“ Kolik raket doletělo po nemocnic, do civilních oblastí, do škol, do měst a jejich ulic? Kolik lidí zemřelo zbytečně?

Nezájem a slepota medií přináší i nezájem a neznalost lidí sledující onu frašku. Veřejný nezájem. Pak se z ničeho nic objeví filmna internetu ukazující likvidaci, dosti nevybíravým způsobem, rukojmích. Až se divím, že to nevysílají televize LIVE. S kolem poskakujícími a komentujícími reportéry (práce, kterou bych rád dělal) kanálů CNN či BBC. Z opačného úhlu pak vše snímá dnes asi nejlepší televize zcela „nezávislá“ Al Jazeera.

O tom víme, ale o mnohem větších utrpení nemluvíme. Existuje vůbec varianta, jak to nyní dát do pořádku? Žít v míru? Nevyzbrojovat ty, na které jsme léta útočili (Kurdské bojovníky) a připomínat jim, že jsou dnes naši jedinou nadějí na záchranu? Zdá se, že to půjde jen těžko. A pakliže ano, tak to rozhodně nebude vůbec rychle.

A možná je také na čase, aby ono bohatství Islámu, jeho víra a oddanost dosáhli vítězství na pomyslných křižáckých výpravách (do srdce Evropy). Vždyť se nyní nachází v 14. století svých dějin. Hledáme paralely? My již však víme, že Středověk nebyl světlým okamžikem našich dějin.

Neomlouvám tu ničí špatné skutky. Jen musím připomenou, že vyrůstají z námi vyšlechtěného, zasazeného a zalívaného semínka. Semínka nenávisti a hloupé agrese. Lidé přežijí utrpení, ovládnou vztek, přejdou bolest, ale paměť jim nevymažeme. Zajeďte si do Vietnamu a zkuste si zjistit, jak tam zapomněli americkou „záchrannou policejní akci“. Ukažme prstem i proti sobě samým.

Evropa i Amerika nyní hledá lék, jak zachránit svůj svět před cizinci (uprchlíky). V ten samý moment ovšem není schopná vyřešit své vlastní existenční potíže, korupční jednání, protizákonné chování na úrovni svých vlastních představitelů. Kde upřednostňování osobních zájmů před zájmy vyššími a společenskými. Nedaří se ji léčit morální a kulturní krizi prorůstající všechny vrstvy „západní“, spíše globálně řečeno, kapitálně-materialistické společnosti.

A tak se ptám:

„Jak můžeme ukazovat směr druhým?“

„Proč léčíme druhé, když nemocní jsme my v první řadě?“

„Můžeme někomu diktovat povinnost přijmout za vlastní kulturu a žít dle zákonů, kterými se neřídíme ani my?“

„Není to celé stále se v kole točící pokrytectví?“

Jsem pro následující:

1. Začněme represivně vyžadovat dodržování všech „normálních“, ale pochopitelných pravidel. Zákony by se mohly vejít řekněme na deset papírů formátu A4.
2. Represe budiž však obrácena i proti vlastním občanům. Přísné dodržování kulturních a zákonných norem naproti tomu použití tvrdých prostředků.
3. Černé pasažéry nemilosrdně vyhostit (i kdyby na vlastní náklady).
4. Nastavme si znovu vízovou povinnost (vždyť mohou být bezplatné).
5. Uzavřeme si zase hranice. (počítejme, že to oboustranné)

To maličko omezí „svobodu“? Blbost, světu dnes vládne anarchie, korporatismus a peníze. Není to nemožné, jak tvrdí platonův Sokrates, je to o víře.

Věřme a pravidla dodržujme.

O to se vlastně všechna náboženství a víra sama snaží.

… jen tak lidstvo jako celek obstojí.